Recenze:
Román Podzemníci patří k raným Kerouacovým dílům, které psal na počátku padesátých let - v období revolty beatnické generace. Autobiografické
vyprávění o milostném vztahu, který prožíval s mladou "podzemníkovskou" dívkou, se odvíjí retrospektivně a tak v předstihu dává tušit brzký konec
této love story. V neustávajícím kolotoči mejdanů a divokých jízd se roztáčí milenecký vztah, který je paradoxně tímto způsobem života nahlodáván a
později zničen. Kerouacovo vyprávění je zpovědí o tom, že si ve své ztrhanosti a nevyrovnanosti dostatečně neuvědomoval co pro něj afro-indiánka
Mardou znamená. Chvílemi to vypadá tak, že s ní byl proto, aby měl o čem psát.
V románu nečekaně jako silnější a vyrovnanější vystupuje Mardou, ačkoli ji pronásledují nemalé psychické problémy. A je to právě ona, která od
počátku vloží do jejich vztahu maximum své duše a srdce. Leo (Kerouac) dopředu počítá s tím, že jejich vztah jednou skončí a ponechává si otevřená
"zadní vrátka", která mají podobu teplého domova, kde žije s matkou, jež mu poskytuje veškeré pohodlí pro zotavení z mejdanů a veškerý komfort
potřebný ke psaní. Svůj čas dělí mezi dvě ženy, přičemž ten, který věnuje Mardou, tráví nejraději s ní a s přáteli na večírcích, takže sami dva spolu
zůstávají jen výjimečně - většinou tehdy, když není za co pít.
Konec jejich vztahu se přiblíží poté, co Leo znavenou Mardou s hysterickým výstupem bezohledně zanechá v taxíku, neboť s ním odmítá jet na další
mejdan. Následující den pak pláče na nádraží nad tím, jak se k Mardou zachoval a oidipovsky rozjímá o své matce: "Vidíš tvář ženy, která je tvojí
matkou a tolik tě miluje a po léta tě chrání, tebe, takového vandráka, opilce - nikdy si ani trochu nepostěžovala - protože ví, že ve svém nynějším
rozpoložení nemůžeš jít do světa a starat se o sebe, dokonce ani nemůžeš najít a udržet si lásku jiné ženy, která by tě ochraňovala...".
Kniha byla napsána pod vlivem drog za pár dní a tak se ze začátku čte poměrně obtížně, než si zvyknete na systém pomlček, závorek a neustálého
odbočování. Jan Lamper tento styl psaní v doslovu výstižně označuje jako bopovou prozódii. Na zajímavosti román získá, přiřadíte-li si k postavám
pravá jména - např. Allen Ginsberg, William Burroughs, Gregory Corso. Nehledejte v něm ale takovou duchovní dimenzi, jíž jsou prodchnuti třeba
Kerouacovi Dharmoví tuláci.
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě