Jack Kerouac

BIG SUR
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Celou noc zpíváme a řveme písničky při lampě, což by šlo, ale pak přijde ráno, flaška je prázdná a já se zase probouzím s ”finálním hororem”, přesně s tím, s jakým jsem se octnul ve smradlavém hotelovém pokoji ve Frisku, než jsem před tím stihl utéct sem, ale už mě to zase dohnalo a já slyším svoje fňukání ”Bože, proč mě tak mučíš” --- A já vím, že nikdo, kdo neměl delirium tremens aspoň v počátečních fázích, nemůže rozumět, že to není ani tak fyzická bolest, jako jsou to hrůzná psychická muka nepopsatelná těm ignorantům, kteří nepijí a kteří obviňují opilce z nezodpovědnosti --- Psychická muka jsou tak intenzivní, že jsi zradil své narození, zradil jsi snahu své matky překonat bolesti, když tě přiváděla na svět, zradil jsi všechno úsilí svého otce, které vynaložil na to, aby tě nakrmil a vychoval, udělal z tebe chlapa, a Bože můj, ještě ti dal vzdělání pro ”život”, ty teď cejtíš svoje provinění tak hluboko, že se ztotožňuješ s ďáble a vypadá to, že tě Bůh opustil a nechal tě tady tvému nechutnému hlupáctví --- Cejtíš se nemocnej v tom pravým slova smyslu, dejchání bez víry v dejchání, hnushnushnus, tvoje duše sténá, díváš se na svoje bezmocné ruce, jako by byly v ohni, ale nemůžeš se ani pohnout, abys pomoh’, díváš se na svět mrtvýma očima, máš trpitelský výraz asi jako anděl na mraku, který má zácpu --- Ve skutečnosti je to zdevastovaný pohled, který házíš na svět skrz hnědošedivou deku přehozenou přes hlavu --- Tvůj jazyk je bílý a odporný, tvoje zuby zažloutlé, vlasy vypadají, jako by přes noc vyschly, velké odporné ospalky v koutcích očí, mastnota na nose, pěna v koutku pusy: zkrátka celou tuto odpornou a důvěrně známou ohavnost zná každý, kdo opilý procházel nuznými ulicemi světa --- Ale v tom všem není ani kouska radosti, lidi řeknou ”Je opilej a šťastnej, nechte ho se z toho vyspat” --- A zatím ten chudák opilec brečí --- Brečí za svou mámou a tátou, za svou starší sestrou a bratrem a za svým nejlepším kámošem, on volá o pomoc --- Snaží se vzpamatovat, posune si botu blíž k noze, ale ani to není dost dobře možné, upustí botu, něco zvrhne a udělá další marný pokus a zase brečí --- Chtěl by složit hlavu do dlaní a naříkat pro smilování, i když ví, že žádný není --- Nejen proto, že si ho nezaslouží, ale že taková věc prostě není --- Protože se podívá nahoru na modrou oblohu a nevidí nic než prázdnej prostor, kterej na něj dělá ksichty --- Dívá se na svět, kterej na něj vyplazuje jazyk, a když si sundá masku, tak se na něj dívá velkýma prázdnýma červenýma očima, jako má on sám --- Možná že vidí, jak se země pohne, ale není tady nic, co by potvrdilo jeho vidinu --- Nenadálý zvuk za jeho zády ho přivede k vzteklému zavrčení – Stáhne a zastrčí si vetchou a špinavou košili --- Cítí, že by si chtěl setřít obličej, ale není čím. Jeho ponožky jsou dva tlusté unavené navlhlé hnusy --- Vousy na tvářích štípají stékajícím potem a otravují vyprahlá ústa – Je tady vyždímaný pocit už nikdy-víc, nikdy-znova --- Co bylo čisté a krásné včera, se nesmyslně a nevypočitatelně změnilo v zasrané nic --- Vlasy na jeho prstech na něj civí jako vlasy mrtvého --- Košile a kalhoty se na něj přilepily, jako by měl být opilý napořád --- Bolest výčitky klesá níž a níž, jako by ji někdo seshora tlačil --- Krásná bílá oblaka způsobují nic než bolest očím --- Jediná věc, která se dá udělat, je lehnout si obličejem dolů a plakat --- Ústa jsou tak zničená, že ani není šance skřípat zuby --- Nenachází se ani síla trhat si vlasy.