<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Stephen King

RUNNING MAN
náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize můžete listovat pouze v rozmezí 10 stran.]

 

 

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 Tato kniha na Novém Literárním doupěti
   1   >

 

…Zbývá 100 a ČAS BĚŽÍ…

V bílém světle přicházejícím oknem dovnitř pohlédla na teploměr. Za ní se v drobném dešti tyčily další výškové budovy Družstevního města jako šedé věže káznice. Dole ve světlíku se pleskala šňůra s otrhaným prádlem. Mezi odpadky se hemžily krysy a vypasené toulavé kočky.

Pohlédla na manžela. Seděl u stolu a s vytrvalou, tupou soustředěností civěl na VéVé. Sledoval ji už několik týdnů. To mu nebylo podobné. Nenáviděl ji, vždycky ji nenáviděl. Samozřejmě, teď jí byl vybaven každý byt – takový byl zákon – vypnout ji však bylo stále ještě legální. Návrh zákona o povinné výchově z roku 2021 nezískal požadovanou dvoutřetinovou většinu o šest hlasů. Normálně ji nikdy nesledovali. Co však onemocněla Cathy, žádnou z těch soutěží o velké peníze nevynechal. Strachy se jí z toho dělalo nevolno.

Na pozadí hysterického ječení v přestávce přenosu předčítal komentátor přehled nejnovějších zpráv a Cathyino horečkou zastřené kvílení neustávalo.

„Je to hodně špatný?“ zeptal se Richards.

„Moc ne, ujde to.“

„Nekecej.“

„Sto čtyři.“

Udeřil oběma pěstmi do stolu. Plastický talíř vyskočil a s rachotem dopadl zpět.

„Seženeme doktora. Snaž se na to tolik nemyslet. Poslouchej –“ drmolila zběsilou rychlostí, aby ho přivedla na jiné myšlenky; obrátil se a opět se soustředil na VéVé. Poločas skončil a soutěž pokračovala. Jistě, tahle nepatřila mezi ty velkolepé, nic než levný lákadlo na zabití času zvané Šlapacím mlýnem k balíku. Brali jenom zájemce s nemocným srdcem, játry nebo plícemi a někdy tam pro větší povyražení šoupli kripla. Za každou minutu, kterou soutěžící vydržel na šlapacím mlýně (za nepřetržitého tlachání s konferenciérem), vyhrál deset dolarů. Každé dvě minuty položil konferenciér prémiovou otázku v kategorii příslušného soutěžícího (ten momentální chlápek, odněkud ze severního předměstí New Yorku, se šelestem na srdci, byl fanda přes americké dějiny), za kterou bylo padesát dolarů. Pokud soutěžící, stižený závratí a lapající po dechu, neuhádl, padesát dolarů se mu odečetlo z dosavadní výhry a rychlost mlýnu se zvýšila.

„Nějak to uděláme, Bene. Uvidíš. Fakt. Já… já půjdu…“

„Ty půjdeš kam?“ Vrhl na ni krutý pohled. „Nahánět někoho? Už ne, Sheilo. Musí dostat opravdovýho doktora. Žádnou porodní bábu z vedlejšího vchodu se špinavýma rukama a dechem páchnoucím po whisky. Všechno to moderní zařízení. A já na to dohlédnu.“

Přešel místnost, oči jako v hypnóze upřené na VéVé, šrouby připevněnou na oprýskanou zeď nad výlevkou. Z věšáku stáhl levnou džínovou bundu a nervózními pohyby si ji navlékl.

„Ne! To ne… to nedovolím. Ty tam nepůjdeš, abys –“

„Proč ne? Přinejhorším dostaneš pár starých babek jako samoživitelka. Tak jako tak budeš mít dost, abys ji z toho dostala.“

Nikdy nebývala doopravdy hezká a během let, kdy její manžel nepracoval, zhubla a byla samá kost a kůže, v této chvíli však byla krásná… vznešená. „Nevezmu si je. To ho tomu ouřadovi radši za dva doláče sjedu, až zazvoní u dveří, a pošlu ho pryč i s těma špinavýma, krvavýma penězma. To bych měla vzít prémii za svýho muže?“

Prudce se k ní obrátil, ve tváři pochmurný, smrtelně vážný výraz. Chytil se něčeho, co ho postavilo stranou od ostatních, něčeho neviditelného, na co Systém tvrdě a nemilosrdně spoléhal. Byl dinosaurem své doby. Nijak velký, přesto však krok zpět, nepříjemná potíž. Možná i nebezpečná. Kolem drobných částeček se shlukují ohromné mraky.

Ukázal k ložnici. „Jak by se ti líbila v anonymním, chudinském hrobě? Říká ti to něco?“

Jedinou reakcí byla nezměrná bolest. Tvář se jí zkřivila a vyhrkly jí slzy.

„Bene, to je právě to, co chtějí, aby lidi jako my, jako ty –“

„Třeba mě nevezmou,“ řekl na to s rukou na klice otevřených dveří. „Třeba nemám to, o co jim jde.“

„Jestli odejdeš, zabijou tě. A já to uvidím. Chceš, abych se na to dívala, zatímco ona bude vedle v pokoji?“ Slova pronikající k němu clonou slz zněla nesouvisle.

„Nechci nic, než aby žila dál.“ Pokoušel se zavřít dveře, ona se však mezi ně postavila.

„Dej mi aspoň pusu, než odejdeš.“

Políbil ji. Na konci chodby se otevřely dveře. Paní Jennerová vystrčila hlavu a civěla na ně. Donesla se k nim vábivá a trýznivá vůně hovězího z konzervy a zelí. Paní Jennerové se dařilo – vypomáhala v místním obchodě se zlevněným zbožím a měla téměř ďábelskou schopnost poznat neoprávněné vlastníky karet.

„Vezmeš si ty peníze?“ zeptal se Richards. „Nevyvedeš žádnou hloupost?“

„Vezmu je,“ zašeptala. „Vždyť víš, že je vezmu.“

Neohrabaně ji sevřel v náručí, pak se rychle odvrátil a vrhl se dolů po strmém a špatně osvětleném schodišti.

Stála ve dveřích, zmítaná bezhlesými vzlyky, dokud o pět pater níž neuslyšela duté prásknutí dveří. Pak si schovala tvář do zástěry. Stále ještě svírala teploměr, kterým měřila dítěti teplotu.

Paní Jennerová se tiše připlížila a zatáhla ji za zástěru.

„Drahoušku,“ zašeptala, „můžu vám dodat penicilín z černýho trhu, jakmile budete mít ty peníze… doopravdy levně… a kvalitní –“

„Vypadni!“ zaječela na ni.

Paní Jennerová ucouvla a její horní ret se instinktivně zvedl od zčernalých pahýlů zubů. „Snažila jsem se pomoct,“ zamumlala a odcupitala do své místnosti.

Cathyino kvílení, jen stěží tlumené slabou příčkou z umělé imitace dřeva, neustávalo. VéVé paní Jennerové vřískala a hulákala. Soutěžící na Šlapacím mlýnem k balíku neuhodl prémiovou otázku a vzápětí dostal srdeční záchvat. Odnášeli ho na gumových nosítkách a publikum aplaudovalo.

Horní ret paní Jennerové se zvedal a klesal v rytmu potlesku, zatímco si do notýsku poznamenávala jméno Sheily Richardsové.

„Však se uvidí,“ oslovila prázdnotu. „Však ono se uvidí, naše sladká paninko.“

Zabouchla notýsek se zlověstným prásknutím a uvelebila se, aby se dívala na další soutěž.

 Tato kniha na Novém Literárním doupěti

 

   1   >

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky

TOPlist