Rudyard Kipling
překlad: Alois a Hana Skoumalovi

KNIHY DŽUNGLÍ:
PRVNÍ KNIHA DŽUNGLÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KÁ NA LOVU

 Na skvrnách levhart zakládá si, buvol na rozích.
 Měj čistou srst i boky, síla lovcova je v nich.
  
 Když volek nabere tě nebo Sámbhar zkrvaví,
 nic nepovídej, vždyť to o nich každá šelma ví.
  
 Jak vlastní sourozence cizí mláďata opatruj,
 jsou třeba děti medvědice, věrně při nich stůj.
  
 Skolená první kořist mláděti velmi lahodí.
 Džungle je velká, mládě malé. Skromnost neškodí.
 

BÁLÚOVY POUČKY

 

O čem se tady vypravuje, stalo se předtím, než byl Mauglí vyhnán ze séónijské vlčí smečky a než se pomstil tygru Šér Chánovi. Bálú ho tenkrát učil zákonu džungle. Statný rozvážný hnědý medvěd měl z nadaného žáka radost. Vlčata pochytí totiž ze zákona džungle jenom to, co se týká jejich smečky a rodu. Upláchnou, sotva umějí opakovat lovecké verše: „Nohy našlapující bez hlesu, oči vidící potmě, uši větřící vítr už v doupěti a ostré bílé zuby, tím se vyznačují naši bratři kromě šakala Tabákího a hyeny, ty máme v nenávisti.“ Ale Mauglí byl člověčí mládě a musel se učit mnohem víc. Občas za svým chráněncem plavně přiběhl z džungle černý pardál Baghíra podívat se, jak prospívá, a s hlavou opřenou o strom jen vrněl, když tak Mauglí Bálúovi odříkával, co měl ten den uloženo. Šplhání šlo chlapci skoro tak jako plavání a plavání skoro tak jako běh. Učitel zákona Bálú mu vštípil lesní a vodní zákony: jak se rozezná uschlá větev od zdravé. Jak se slušně omluvit lesním včelám, když padesát stop nad zemí narazí na jejich úl. Co říci netopýru Mangovi, když ho za poledne vyruší na větvích. A jak předem upozornit vodní hady, než skočí mezi ně do tůně. Obyvatelé džungle mají rádi klid a bez váhání se vrhnou na vetřelce. A ještě se Mauglí naučil lovecký pokřik cizince. Ten musí každý obyvatel džungle lovící mimo svůj revír opakovat tak dlouho, až zaslechne odpověď. V přehledu to znamená: „Dovolte mi tady lovit, mám hlad.“ A odpověď zní: „Jen si lov pro potravu, ale ne pro zábavu.“

Vidíte, co se toho musel Mauglí naučit nazpaměť. Odříkával to až do omrzení. Však také, když jednou po několika pohlavcích zlostně utekl, řekl Bálú Baghírovi: „Člověčí mládě je člověčí mládě, to musí znát veškerý zákon džungle.“

„Ale pamatuj, že je maličký,“ ujal se ho černý pardál: ten by byl Mauglího nejraději hýčkal. „Copak unese v své hlavičce takové sáhodlouhé řeči?“

„V džungli se zabíjí kdeco, ať je jak chce maličké. Proto ho těm věcem učím, a když je zapomene, tak ho mírně uhodím.“

„Mírně! Copak, ty hromotluku, víš, co je to mírnost?“ zareptal Baghíra. „Od tvé mírnosti má dnes obličej samou modřinu. Fuj!“

„Raděj ať má ode mne, který ho mám rád, modřiny od hlavy až k patě, než aby z nevědomosti přišel do neštěstí,“ odpověděl vážně Bálú. „Zrovna ho učím klíčovým slovům džungle. Ta ho ochrání před ptáky a hady a lovícími čtvernožci, neochrání ho však před jeho smečkou. Až si ta slova zapamatuje, u kdekoho v džungli se může domáhat ochrany. Za trochu bití to stojí, ne?“

„Jenom dej pozor, abys člověčí mládě neutloukl. Není to kmen, aby sis na něm (...)

(......)