Ivan Klíma

LOĎ JMÉNEM NADĚJE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

LOĎ JMÉNEM NADĚJE

1

Kdyby hora dovedla myslet, uvědomila by si, že její tvar, její postavení mezi ostatními horami je majestátní. Strměla tu nejvyšší, obklopena desítkami vrcholů, a kdyby počítala i ty vzdálenější, tedy sty vrcholů, stála tu s boky, jejichž vrásnění mizelo pod souvislým příkrovem vřesu, s nepatrnou, ale hlubokou puklinou u samého vrcholu, který jako by rozštěpoval její mohutné tělo. A kdyby uměla nejen myslet, ale i dívat se, věděla by, že za jasnějších dní po miliony let dohlédla snadno k moři, pokud by ovšem její oči – ale to bylo jen po zcela krátkou dobu několika statisíců roků – nezakrýval led.

Ale koneckonců je možné, že hora dovede vidět, cítit i myslet, jak o ní nejednou, v dobách, kdy už tu byli, aby o ní mohli vůbec soudit, soudili lidé; jenom její moudrost, její schopnosti byly odevždy zmrazeny nehybností; a je i možné, že hora ví o své nehybnosti, o své zoufalé a proklínané nemohoucnosti, a sní ve své strnulé a hluboko skryté duši o proměně. Je však nade vše pravděpodobné, že pokud hora myslí, její myšlení je nejen spojeno s její nehybností, ale rozprostírá se v jiném čase, a hora tedy jen stěží vnímá ovlhlost svých stěn v době podzimních či jarních dešťů a nestačí si ani uvědomit chladivost zimních sněhů, a neví ani o párech kamzíků, kteří zlézají její boky, a nezaznamená těch několik slepýšů, ještěrek druhu Lacerta viridis nebo nesčíslně larev horských kovaříků a kvapníků druhu erratica, sídlících pod příkrovem vřesu.

Čas od času po slabě vychozených pěšinách vystupovali na její vrchol lidé.

Hle, pomyslí si hora, jaké ráno, paprsky jsou strmé a hřejivé jako v době, kdy jsem se teprve zvedla z horkého lůna své matky. A za tu dobu vnuci vnuků těch, kteří právě vystupovali, jsou pochováváni dole pod úpatím hory za zpěvu zdlouhavých písní, neboť pohřební slavnosti v podhorských vesnicích a rybářských osadách trvají dva dny a jednu noc, a ty písně se dodnes zpívají, takže tóny melodie se nesou do velkých výšek i dálek a hora by je tedy mohla zaslechnout, kdyby nezněly tak krátce.