Ivan Klíma

V době druhé světové války strávil jako školák tři roky v terezínském koncentráku. Po gymnáziu (1951) vystudoval FF UK, obor čeština a literární věda (1956). Po absolutoriu pracoval v 60. letech jako redaktor Literárních novin a Listů (až do jejich zákazu). Roky 1969 a 1970 strávil pracovně v USA a po návratu mu byla znemožněna další publikační činnost. Dalších 20 let se živil převážně jako svobodný spisovatel a pracoval v dělnických profesích. Jako "protisocialistický autor" však musel vydávat své knihy buď v samizdatových edicích nebo v zahraničí - získal zahr. ocenění za knihy Moje první lásky a Moje zlatá řemesla. Své texty publikoval v časopisech 'Květen', 'Plamen', 'Host do domu' a v exilovém 'Svědectví'.

Klímovo literární dílo je značně rozsáhlé a žánrově pestré: zahrnuje prózu, dramata, reportáže, eseje, fejetonistiku i knížky pro děti. Jeho prózy (především povídky a novely) se v různých kontextech vyrovnávají s problémem lidské samoty a střetnutí jedince s mechanismy moci (Bezvadný den, 1960; Hodina ticha, 1963; Milenci na jednu noc, 1964; Loď jménem Naděje, 1969; Milenci na jeden den, 1970).

V povídkách a románech ze 70. a 80. let, kdy z politických důvodů nesměl Ivan Klíma v Československu publikovat, nastoluje téma životního osudu spisovatele, mocí vyvrženého na okraj společnosti, a proti bezpráví staví mravní sílu opřenou o důstojnost člověka (generační román Stojí, stojí šibenička, 1978, přepracovaný pod názvem Soudce z milosti, 1986; povídkové soubory Má veselá jitra, 1979, 1990; Moje první lásky, 1985, 1990; novela Láska a smetí, 1988, 1990).

Z polistopadového období vytěžil Klíma román Ostrov mrtvých králů (1992) a novelu Čekání na tmu, čekání na světlo (1995). Odpor proti mocenské manipulaci lidí a životní pasivitě vyjadřují též jeho hry Zámek (tisk i prem. 1964 ), Porota (tisk 1968, prem. 1969), Cukrárna Myriam a Klára a dva páni (tisk 1968, prem. obou her v New Yorku 1969) aj. Humor a úsměvná pohoda naopak charakterizují jeho tvorbu pro děti (moderní pohádky Kokrhací hodiny, 1965; próza Markétin zvěřinec, 1990). V Klímově esejistice má zvláštní význam esej Karel Čapek (1962, přepracovaná verze 1965), vyjadřující autorův vztah k Čapkovu ideovému a literárnímu odkazu. Souborné vydání Spisů Ivana Klímy vychází od roku 1995 v nakladatelství Hynek.

Značná část Klímova díla vyšla v cizojazyčných překladech v zahraničí (bylo přeloženo do 31 jazyků). Ivan Klíma patří k nejpřekládanějším a ve světě nejznámějším českým autorům.