Milan Kundera

VALČÍK NA ROZLOUČENOU
recenze
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší stejně hodnotný obsah jako tyto stránky, ale v lepší podobě a s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub  i PDF .

POZOR!!! Při této příležitosti dáváme mimořádně k dispozici pro prvních 100 zájemců slevový kupón na -50% na e-knihy na novém LD (při objednávce alespoň za 100 Kč před slevou). Kód kupónu je: nld2023

Recenze:

Valčík na rozloučenou vyšel r. 1972 v nakladatelství J. Škvoreckého, později r. 1976 v Paříži. O dva roky později byl oceněn italskou literární cenou Mondello. Dějištěm událostí je lázeňské městečko, v němž se ženy léčí z neplodnosti. Zde pracuje jako zdravotní sestra Růžena, mladá a povrchní dívka. Otěhotní a sama tuto okolnost přiřkne známému trumpetistovi Klímovi, s kterým se seznámila na jednom flámu a strávila s ním noc. Klíma ale Růženino těhotenství odmítá. I když svou ženu podvádí, miluje ji a nechce ji opustit. Ta samozřejmě o jeho avantýrách ví a velmi ji to trápí. Klíma se tedy rozhodne přimět Růženu k potratu. Růžena nesouhlasí, ale nakonec se nechá přesvědčit. Klíma vše zařídí u doktora Škréty.

Škrétovým přítelem je Jakub, který se do lázní přijel rozloučit s Olgou, svou schovankou, protože hodlá emigrovat. Celý život byl s politikou nespokojen, cítí se ukřivděn a sám sebe považuje za oběť tehdejších politických procesů. Aby byl vždy pánem situace, požádal kdysi Škrétu o jed, který mu teď přijel vrátit. Růžena při jedné schůzce zapomene na stolku v kavárně tubu s prášky na uklidnění. Jakub ji vezme a pro srovnání do ní přidá svůj jed. Růžena se však vrátí a tubu si vezme i s jedem. Jakub ji nechá, nebrání jí a sám je šokován zjištěním, že mu vůbec nevadí, kdyby dívka zemřela. Ta skutečně, v domnění, že jde o obyčejné prášky, jed sní a zemře.

Na této smrti se samozřejmě podílí i doktor Škréta, výrobce jedu, který ačkoli je odhodlaným dárcem života (vstřikuje vlastní semeno neplodných ženám) je vlastně příčinou konce života Růženy. Jakub nakonec odjede. Z města také odjíždí Klímovi, každý však s jiným pocitem: Jakub je rád, že se zbavil Růženy, Klímové se začíná vytrácet láska ve chvíli, kdy si není schopná potvrdit jeho nevěru. Sama komičnost postav, jejich snaha si pořád něco dokazovat, neustálá potřeba vymanit se ze svého osudu, daleko přesahuje jindy tak tragickou záležitost, jakou smrt člověka (Růženy) je.

Ve Valčíku děj ani místo, kde se vše odehrává, nelze určit. Děj se odehrává mimo jakýkoli politický kontext. Jisté je jen to, že jde o jakési lázně v jakési socialistické zemi, dlouho po politických procesech. Sám Kundera tvrdí, že romanopisec ukazuje z dějin jen to, co je nutné k pochopení situace postav a jejich existenciálních otázek, v případě Valčíku jde o otázky typu:co je žárlivost (Olga), poměr mezi katem a obětí a zaměnitelnost těchto dvou rolí (Jakub), vztah mezi lidumilností a nechtěným pácháním zla (Škréta). Kundera nechce, aby jeho román byl obrazem doby, portrétem dějin. V kontrastu k tomuto tvrzení stojí Žert, v němž jsou příliš podrobně popsány dějinné události padesátých let se svými stalinskými procesy.