Květa Legátová spisovatelsky debutovala v roce 1957 souborem črt Postavičky, po němž následoval román pro děti Korda Dabrová (1961) – pod pseudonymem Věra Podhorná. V 50. letech publikovala texty v časopise Host do domu. Patřila k tzv. brněnské škole rozhlasové hry; nejméně čtrnáct jejích her bylo zrealizováno (dvě jako televizní adaptace), a některé z nich vyšly později knižně v souborech Pro každého nebe, Posedlá a jiné hry a Mimo tento čas.

K publikování se Legátová vrátila po roce 2000 v nakladatelství Paseka povídkovým pásmem Želary (2001, Státní cena za literaturu 2002) a novelou Jozova Hanule (2002). Podle předlohy Jozova Hanule vznikl v roce 2003 úspěšný film Želary. Vydání povídkového cyklu Želary se stalo událostí v literárním životě po roce 1989 ojedinělou; nejen proto, že próza, zasazená do předválečné horské vesnice, tematicky i způsobem vyprávění výrazně vybočovala z literárních trendů devadesátých let, ale také proto, že ji první kritické reakce považovaly za překvapivě vyzrálou prvotinu dosud neznámé, více než osmdesátileté autorky. Teprve poté byla Květa Legátová ztotožněna se svým alter egem Věrou Podhornou.