RSS kanál
Přidat k oblíbeným
Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Květa Legátová
Květa Legátová - životopis
Květa Legátová[3.11.1919-22.12.2012]
Květa Legátová, Vlastním jménem Věra Hofmanová, se narodila v Podolí u Brna v učitelské rodině roku 1919. Dětství prožila v okolí Brna (Vranov, Střelice u Brna), kde rodiče působili na venkovských školách. Po maturitě na dívčím reálném gymnáziu v Brně (1938) začala studovat češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Po uzavření českých vysokých škol absolvovala rychlokurs na obchodní škole a nastoupila jako písařka na finančním úřadě ve Valašském Meziříčí, poté získala místo jako učitelka němčiny na brněnské konzervatoři. Po jejím uzavření byla totálně nasazena do zbrojní továrny na Starém Brně. Filozofickou fakultu absolvovala v roce 1946. Již za studií učila nejprve na gymnáziu v Uherském Brodě, později byla jako politicky nespolehlivá překládána po venkovských školách na Kopanicích. V letech 1953–1958 studovala externě matematiku a fyziku na Vyšší pedagogické škole v Brně. V roce 1956 se do Brna vrátila natrvalo a začala učit na Střední odborné škole knihovnické. V roce 1975 odešla do důchodu, věnuje se psaní a ochraně zvířat.
Květa Legátová spisovatelsky debutovala v roce 1957 souborem črt Postavičky, po němž následoval román pro děti Korda Dabrová (1961) – pod pseudonymem Věra Podhorná. V 50. letech publikovala texty v časopise Host do domu. Patřila k tzv. brněnské škole rozhlasové hry; nejméně čtrnáct jejích her bylo zrealizováno (dvě jako televizní adaptace), a některé z nich vyšly později knižně v souborech Pro každého nebe, Posedlá a jiné hry a Mimo tento čas.
K publikování se Legátová vrátila po roce 2000 v nakladatelství Paseka povídkovým pásmem Želary (2001, Státní cena za literaturu 2002) a novelou Jozova Hanule (2002). Podle předlohy Jozova Hanule vznikl v roce 2003 úspěšný film Želary. Vydání povídkového cyklu Želary se stalo událostí v literárním životě po roce 1989 ojedinělou; nejen proto, že próza, zasazená do předválečné horské vesnice, tematicky i způsobem vyprávění výrazně vybočovala z literárních trendů devadesátých let, ale také proto, že ji první kritické reakce považovaly za překvapivě vyzrálou prvotinu dosud neznámé, více než osmdesátileté autorky. Teprve poté byla Květa Legátová ztotožněna se svým alter egem Věrou Podhornou.
