Jack London

TULÁK PO HVĚZDÁCH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

8

V samovazbě, v cele číslo jedna, mě správce Atherton s kapitánem Jamiem dál podrobovali mučení. Správce Atherton mi řekl:

"Bud, Standingu, kápneš o tom dynamitu božskou, nebo tě umořím ve svěrací kazajce. Byli už otrlejší, než jsi ty, a kápli božskou dřív, než jsem s nimi došel ke konci. Máš na vybranou, dynamit, nebo funus."

"Tak to podle všeho bude funus," řekl jsem, "protože o žádném dynamitu nevím."

To popudilo správce k okamžitému činu.

"Lehni si," poručil mi.

Uposlechl jsem, protože jsem už poznal, jaké bláznovství je prát se s třemi nebo čtyřmi silnými muži. Sešněrovali mě pevně a dali mi sto hodin. Každých čtyřiadvacet hodin jsem se směl napít vody. Po jídle jsem netoužil, a ani mi žádné nenabídli. Když se sto hodin chýlilo ke konci, vězeňský lékař Jackson několikrát po sobě prozkoumal můj tělesný stav.

Avšak za tu dobu, co jsem byl označen za nenapravitelného, uvykl jsem už příliš svěrací kazajce, než aby mi jeden pobyt v ní mohl ublížit. Oslaboval mě, přirozeně, vyháněl ze mne život, ale naučil jsem své svaly uskokům, kterými se dalo ukrást kousek místa ve chvíli, kdy mě sešněrovávali. Na konci prvního stohodinového zápasu jsem byl zesláblý a znavený, ale nic víc. Po jednom dni a jedné noci na zotavenou mi dali podstoupit další, stejně dlouhý zápas. A pak mi dali sto padesát hodin. Většinu času jsem měl tělo znecitlivělé a mysl ve stavu blouznění. Kromě toho se mi dík vypětí vůle podařilo dlouhé hodiny prospat.

Příště vyzkoušel správce Atherton jistou obměnu. Dostával jsem svěrací kazajku a odpočinek v nepravidelných intervalech. Nikdy jsem nevěděl, kdy půjdu znovu do svěrací kazajky. Tak jsem se třeba deset hodin zotavoval a pak jsem ležel dvacet hodin v kazajce, nebo jsem měl odpočinek jen čtyři hodiny. V nejneočekávanějších nočních hodinách se mé dveře otvíraly s kovovým úderem a střídající se dozorci mě sešněrovávali. Někdy zavedli zase pravidelný rytmus. Tak například jsem byl tři dni a tři noci střídavě osm hodin ve svěrací kazajce a osm hodin venku. A potom, zrovna když jsem si začal na tento rytmus zvykat, nenadále se změnil a dostal jsem najednou dva dni a dvě noci za sebou.

A neustále mi kladli tu věčnou otázku: Kde je dynamit? Občas se správce Atherton rozzuřil. Při jedné příležitosti, když jsem protrpěl zvlášť tuhý trest ve svěrací kazajce, div mě neprosil, abych se přiznal: Jednou mi dokonce sliboval tři měsíce naprostého klidu a dobrého jídla ve vězeňské nemocnici a pak místo v knihovně, jaké se dává důvěryhodným vězňům.

Dr. Jackson, hubená tyčka, lékařský nedouk, začínal být skeptický. Tvrdil, že pobyt ve svěrací kazajce, i kdyby trval sebedéle, mě nikdy nezabije a svým umíněným tvrzením jen popouzel vrchního dozorce, aby pokračoval ve svém pokusu.

"Z těchhle vyzáblých chlapíků z univerzity by se i čert zbláznil," bručel. "Jsou houževnatí jako nevydělaná kůže. Ale stejně ho utaháme. Slyšíš mě, Standingu. Cos dostal, není ani stín toho, co tě čeká. Raději bys mohl kápnout (...)

(......)