18
Utlumený život není nic nového nejen v rostlinném světě a mezi nižšími formami živočichů, ale ani u vysoce vyvinutého složitého organismu samotných lidí. Kataleptický spánek je kataleptický spánek, ať je vyvolán jakýmkoli způsobem. Indický fakír se dovedl od nepaměti sám dobrovolně uvádět do takového stavu. Je to starý fakírský kousek, při kterém se dává pohřbít zaživa. Jiní lidé v podobném transu svedli na falešnou stopu lékaře, kteří je prohlásili za mrtvé a vydali příkaz, podle něhož byli zaživa pochováni do země.
Protože mé zážitky ve svěrací kazajce v Saň Quentinu pokračovaly, zabýval jsem se nemálo problémem útlumu života. Vzpomněl jsem si, že jsem četl, jak Sibiřané na dalekém severu si zvykli přečkávat dlouhé zimy podobně, jak to dělají medvědi a jiná divoká zvířata. Někteří vědci tyto lidi studovali a zjistili, že v obdobích "dlouhého spánku" dýchání a trávení prakticky ustává a srdce bije tak slabě, že laik nedovede postřehnout jeho tep.
Při takovém spánku jsou tělesné pochody tak blízko úplnému zastavení, že spotřeba vzduchu a potravy je prakticky zanedbatelná. Na této úvaze jsem zčásti zakládal své pohrdání vůči správci Athertonovi a doktoru Jacksonovi. Proto jsem si je troufal vyzývat, aby mi dali sto dní v kazajce. A oni si netroufali moji výzvu přijmout.
Nicméně jsem se dokázal obejít bez vody a bez potravy i při svých desetidenních pobytech v kazajce. Zjistil jsem, že když mi hnusný vězeňský doktor tiskne nádobu s vodou k ústům a tím mě zavléká z hlubiny snů překračujících prostor a čas zpátky do ubohé přítomnosti, je to nesnesitelná otrava. Proto jsem doktora Jacksona upozornil nejprve na to, že se hodlám obejít bez vody, pokud budu ve svěrací kazajce, a potom že se budu bránit každému násilí, kterým by mě chtěli donutit k pití.
Rozumí se, že jsme se trochu pohádali, ale doktor Jackson se po několika pokusech vzdal. Potom už doba, kterou zaujímal v životě Darrella Standinga pobyt ve svěrací kazajce, trvala sotva několik vteřin. Ihned, jakmile mě sešněrovali, začal jsem si způsobovat malou smrt. Dík cviku to bylo prosté a snadné. Utlumil jsem v sobě život a vědomí tak rychle, že jsem unikl vskutku strašnému utrpení, které následuje po zastavení oběhu krve. Nesmírně rychle nastala temnota. A vzápětí jsem já, Darrell Standing, znovu spatřil světlo a obličeje sklánějící se nade mnou, zatímco mě rozvazovali, a věděl jsem, že deset dní uplynulo v okamžiku.
Ach, ale ten div a nádhera deseti dnů, které jsem trávil jinde! To putování dlouhým řetězem životů! Ty dlouhé temnoty, ta rostoucí mlhavá světélka a ta chvějivá, přízračná já, která se začínala jasnit v rostoucím světle!
Hodně jsem uvažoval o vztahu těchto jiných já ke mně a o vztahu všech zážitků k novodobému učení o vývoji. Mohu vskutku říci, že mé zážitky jsou v naprostém souladu s našimi závěry, týkajícími se vývoje.
Já, jako každý člověk, jsem růst. Nezačal jsem existovat tehdy, když jsem se narodil nebo když jsem byl počat. Rostl jsem, vyvíjel jsem se nespočetné myriády tisíciletí. Všechny zážitky ze všech těch životů a z nesčetných jiných životů se spojily, aby vytvořily podstatu mé duše nebo ducha, kterým je já. Nechápete to? Jsou moje podstata. Hmota si nepamatuje, protože duch je paměť. Já jsem duch složený ze vzpomínek na má nekonečná převtělování.
Odkud se vzal ve mně, v Darrellu Standingovi, ten rudě pulsující vztek, který mi zničil život a uvrhl mě do cely odsouzenců? Jistě nezačal existovat, nebyl stvořen při početí děcka, z kterého se měl stát Darrell Standing. Ten starý rudý vztek je mnohem starší než má matka, mnohem starší než nejstarší a první matka lidí. Má matka nevytvořila při mém početí ten vášnivý nedostatek strachu, který je mi vlastní. Ani všechny matky za celou dobu vývoje lidstva nevytvářely strach nebo nebojácnost v lidech. Strach a nebojácnost, láska, nenávist, hněv, všechny vzněty existující od pradávna, rostly, vyvíjely se a stávaly se lidskou podstatou.
Jsem celý stvořený svou minulostí, jak mi musí potvrdit každý zastánce Mendelova zákona. Všechna moje dřívější já mají ve mně svůj hlas, svou ozvěnu, své nápovědi. Každý způsob jednání, žár vášně, záblesk myšlenky je odstíněn a zabarven, nekonečně jemně odstíněn a zabarven celým tím obrovským šikem jiných já, která byla přede mnou a která vešla do mne.
Podstata života je tvárná. A přitom tato podstata nikdy nezapomíná. Můžete ji hníst, jak chcete, staré vzpomínky zůstanou. Všechny druhy koní, od tunových shirských až po trpasličí shetlandské, byly vypěstovány z prvních divokých ponyů, ochočených primitivním člověkem. A přece člověk podnes pěstováním neodnaučil koně kopat. A já, který jsem složen z těchto prvních krotitelů koní, nebyl jsem pěstováním zbaven svého rudého vzteku.
Jsem muž zrozený z ženy. Mých dní je namále, ale má podstata je nezničitelná. Byl jsem žena zrozená z ženy. Byl jsem žena a rodil jsem děti. A budu se rodit znovu. Ach, nespočetněkrát se budu rodit znovu, a přece ti tupí hlupci okolo si myslí, že když mi stáhnou krk provazem, způsobí, že přestanu existovat.
Ano, budu pověšen... brzy. Ted' máme konec června. Za chvíli se mě budou snažit obalamutit. Vyvedou mě z této cely do koupelny; vězni jsou zvyklí koupat se týdně. Ale nebudu přiveden zpátky do této cely. Budu rovnou oblečen do nových šatů a odveden do cely smrti. Tam ke mně postaví stráž smrti. Ve dne v noci, ať budu spát či bdít, budu střežen. Nebude mi dovoleno schovat hlavu pod přikrývku z obavy, že bych mohl předejít stát a udusit se sám.
Neustále na mne bude zářit jasné světlo. A pak, až mě hodně utýrají, vyvedou mě jednoho rána v košili bez límce a pustí mě do propadliště. Ach, vím to. Provaz, kterým to provedou, je dobře vytažen. Folsomský kat ho už mnoho měsíců napíná těžkými závažími, aby mu odňal všechnu pružnost.
Ano, spadnu hluboko. Mají důmyslné výpočetní tabulky, podobné úrokovým tabulkám, které udávají délku provazu v poměru k váze oběti. Jsem teď tak vychrtlý, že mě budou muset nechat padnout hodně hluboko, aby mi zlámali vaz. A potom diváci smeknou klobouky, a až se budu houpat, lékaři mi budou tisknout ucho na prsa a počítat slábnoucí údery mého srdce, a konečně řeknou, že jsem mrtev.
Je to směšné. Je to směšná drzost od těch lidských červů, kteří si myslí, že mě mohou zabít. Nemohu zemřít. Jsem nesmrtelný, jako jsou nesmrtelní oni; rozdíl je však v tom, že já to vím, a oni to nevědí.
Ech, kdysi jsem byl katem nebo spíš popravčím. Pamatuji se na to dobře! Používal jsem meče, nikoli provazu. Meč, to je přece jen statečnější způsob, i když všechny způsoby jsou stejně neúčinné. Věru, jako kdyby se duch dal propíchnout kusem oceli nebo zardousit provazem!
i PDF 
.