Jack London

MOŘSKÝ VLK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA 28

Není zapotřebí, abych zdlouha i zeširoka popisoval naše utrpení v malém člunu, v němž jsme byli po mnoho dni oráni a opět splavováni sem a tam, volky nevolky, křížem krážem po širém oceánu. Tak třeba vál po čtyřiadvacet hodin silný vítr od severozápadu, potom ulehl, zavládlo nezvětří a večer vyskočil vítr od jihozápadu. Takový jsme měli přímo v zubech, ale já jsem vytáhl rodní kotvu a nasadil jsem plachtu, přitáhl na kurs do větru, jimž jsme se brali k jihojihovýchodu. To jsem měl tak stejně na vybranou s kursem západoseverozápadním, který ten vítr stejně snadno dovoloval; ale teplejší ovzduší jihu rozdmychávalo mé touhy po teplejších mořích a to rozhodovalo.

Za tři hodiny – to bylo o půlnoci, jak se dobře pamatuji, a tma nejčernější, jakou jsem kdy na moři viděl – vítr, vanoucí stále vytrvale od jihozápadu, náhle divoce zesílil, rozzuřil se a znovu jsem musil urobit vodní kotvu.

Nastal den a zastihl mě s očima prázdnýma únavou, oceán byl do běla vybičován a člun se vzpínal k tahu kotvy takřka na špičku přídě. Hrozilo nám už přímé nebezpečí, že nás zavalí a překotí hřebeny vln. Už tak nám šplíchaly spršky a pěny do člunu v takovém množství, že jsem musil vyhazovat vodu bez oddechu. Pokrývky byly skrz naskrz promáčené. Všechno bylo mokré s výjimkou jediné Maud, která ležela v nepromokavém šatstvu, gumových holínkách a v hubertusu a zůstala suchá až na obličej, na ruce a na spadlou kadeř vlasů. Co chvíli mě vystřídávala v prohlubni na středu dna u vybírání vody, statečně vodu vyhazovala a stála čelem proti bouři. Všechno na světě je pouze poměrné. Byla to jen pouhá ostřejší vichřice, ale pro nás, jak jsme tu bojovali na křehkém plavidle o život, byla to opravdová bouře.

Přestydlí a bez jiskry veselosti, s větrem fičícím nám do tváře, s bělavými zpěněnými vlnami hučícími kol dokola, zápasili jsme celý den s živly. Snesla se noc, ale ani jeden z nás dvou nespal. Opět nastal den a vítr nám stále ještě bil do tváře a zpěněné bílé vlny uháněly za nás. Druhou noc již Maud z vyčerpanosti usnula. Přikryl jsem ji nepromokavým šatstvem a tuhou napuštěnou plachtovinou. Zůstala poměrně v suchu, ale celá ztuhla chladem. Hrozně jsem se bál, že by mohla za noci zemřít; ale opět svitl den, studený a neveselý, opět s touž zamračenou oblohou, s bičujícím větrem a s hučícím vlnobitím.

Nespal jsem již osmačtyřicet hodin. Promáčený a prostydlý až do morku kosti jsem si připadal víc mrtvý než živý. Svaly po celém těle mi tuhly stejně z námahy jako z chladu a mučivě mě zabolely po každé, kdy jsem se musil pohnout, a pohyboval jsem se ustavičně. A celý ten čas jsme byli hnáni k severovýchodu, rovnou od Japonska a do chmurného Beringova moře.

A přece jsme ještě žili a člun to také všechno vydržel a vítr dul a nemírnil se. Vlastně dokonce za setmění třetího dne ještě maličko zesílil a potom ještě trochu. Příď člunu uhnula pod hřeben vlny a vyjeli jsme z ní z dobré čtvrtiny zaplaveni vodou. (...)

(......)