Jarmila Loukotková

NENÍ ŘÍMSKÉHO LIDU
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Ukázky z knihy

Dívá se za otrokyní a sleduje její chůzi, vznosné držení těla, hrdě vztyčenou hlavu. Sličná mladá žena s amforou. Nádoba je zcela jednoduchá, bez vrypů a kreseb, ale velmi ušlechtilého tvaru. Stojí kdesi v kuchyni a nabírá se z ní voda k vaření. Prostá účelná věc. Každá věc je účelná, i taková, která se zdá napohled zbytečná. Jak úžasné množství nespočetných věcí má člověk kolem sebe. A všechny je vymyslil. Potřeboval je. Vynalezl si nůž a oštěp, aby mohl zabíjet zvěř a život se jejím masem. Vyrobil si kotlík, aby měl v čem uvařit maso, a lžíci, aby mohl uvařené sníst. Vytvořil si stůl, aby mohl uvařené sníst. Vytvořil si stůl, aby mohl pohodlně jíst, pracovat a psát; pluh, aby mohl orat; opratě a postroje, aby mohl řídit koně a býky; vozíky a nosítka, aby nemusel chodit pěšky, aby urazil cestu rychleji; svíce, kahany a lampy, aby si prodloužil den; látky, sandály a klobouky, aby mu nebylo zima, aby si nedrásal chodidla, aby netrpěl úžehem; sochy a obrazy, aby mohl pohledem spočinout na kráse a kochat se její nesmrtelností.

Kam se člověk podívá, obklopují ho předměty, které si vyrobil. Je v zajetí věcí účelných, sám naprosto zbytečný a bezúčelný. Co maličkostí, nástrojů, nářadí, příborů si sestrojil, aby sám mohl žít, aby vůbec mohl být. Ale proč vlastně je? Proč člověk je? Jaký účel má jeho život? Pro co ve světě a vesmíru je užitečný, potřebný, nezbytný? Jaký je účel lidského života?

Dívka s amforou. Krásný pohled. Nabírá vodu do nádoby, aby se měla kdykoli z čeho napít. Amfora má svůj účel. Ale proč je tu ona. Snad proto, aby mi sloužila? Proč právě ona slouží a já jsem jejím pánem? Proč je vůbec na světě? Proč je právě v Římě? Proč je právě zde, v mém sadě? Přáli si snad její rodiče s plným vědomím a touhou, aby ji měli?Anebo se počala náhodou či nedopatřením, nebo dokonce proti jejich vůli? Kde je konec této tajemné smyčky? Kde je rozuzlení té nerozřešitelné záhady?

Načerpala vodu a vrací se. Jde týmž hrdým, volným krokem zpátky. Nač myslí? Napadá ji totéž co mne? Co když se také ona právě teď zahloubala nad bezúčelností a marností lidského bytí?

Kráčí se svým trpělivým úsměvem na tváři. Je plná síly. Vyzařuje z ní mládí, zdobí ji krása, počíná si jako kdyby na tuto zemi neodvratně patřila. A přece by stačilo, aby se z travin vymrštil nepatrný červenavý hádek a uštkl ji do kotníku. Přestala by být. Přestala by dýchat, myslit, usmívat se. Skonala by. Už by nepatřila neodvolatelně na tuto zemi, ale do této země. Stala by se věcí, protože by v ní nebyl život.

Stala by se také ona věcí - jenže bezúčelnou.