H. P. Lovecraft

VĚC NA PRAHU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

I

Nemohu sice poprít, že jsem prohnal svému nejlepšímu príteli hlavou šest kulek, ale presto doufám, že touto výpovedí dokážu, že nejsem vrah. Nejprve si všichni reknou, že jsem zešílel -že jsem šílenejší než muž, kterého jsem zastrelil v cele arkham-ského sanatoria. Pak nekterí moji ctenári zváží všechna tvrzení, srovnají je se známými fakty a reknou si, že jsem ani nemohl jinak, poté co jsem stanul tvárí v tvár tomu hruznému dukazu - té veci na prahu dverí.

Do té doby jsem i já považoval desuplné príbehy, v nichž jsem úcinkoval, za pouhé šílenství. Ješte ted se sám sebe ptám, zda jsem se nemýlil - ci zda prece jen nejsem blázen. Nevím -i jiní však mohou vyprávet o Edwardovi a Asenath Derbyových podivné veci, a dokonce ani chladnokrevní policisté si s objasnením té poslední desivé návštevy nevedí rady. Pokusili se vymyslet chabou teorii o príšerném žertu ci výhružkách ze strany propušteného služebnictva, i když v hloubi srdce cítí, že pravda je nekonecne strašnejší a neuveritelnejší.

A proto tvrdím, že jsem Edwarda Derbyho nezabil. Spíše jsem ho pomstil a zbavil tím Zemi desu, jehož pretrvávání by mohlo napáchat nevýslovné zlociny na celém lidstvu. Hned vedle cest, po nichž dennodenne chodíme, se nacházejí cerné zóny stínu a obcas se prihodí, že nekterá zlovolná duše si k nám prorazí cestu. Když se tak stane, clovek, který ví, oc beží, musí zasáhnout, aniž predem zváží dusledky.

Znal jsem Edwarda Pickmana Derbyho po celý jeho život. Prestože byl o osm let mladší než já, byl tak vyspelý, že jsme si od chvíle, kdy mu bylo osm a mne šestnáct, výborne rozumeli.

Byl to nejfenomenálnejší malý ucenec, jakého jsem kdy poznal; v sedmi letech psal ponuré, fantastické a témer morbidní verše, jež uvádely v úžas jeho vychovatele. Edwardova predcasná vyspelost byla snad zpusobena tím, že ho vychovávali soukrome a v ústraní, jako ve vaticce. Byl to jedinácek slabé telesné konstituce, což silne znepokojovalo jeho milující rodice a melo za následek, že si jej k sobe pevne pripoutali. Nesmel nikdy ven bez doprovodu chuvy a málokdy mel príležitost jen tak si pohrát s jinými detmi. To vše nepochybne zpusobilo, že chlapec vedl podivný, tajnustkárský vnitrní život a jedinou cestou ke svobode mu byla vlastní predstavivost.

Edwardova mladická ucenost byla zkrátka úžasná a prapodivná; prestože jsem byl starší, jeho obratne psané literární práce mne upoutávaly. V té dobe jsem mel sklon k umení ponekud bizarního rázu a v tomto díteti jsem objevil výjimecne sprízneného ducha. V pozadí naší spolecné lásky ke stínum a zázrakum stálo bezpochyby starobylé, polorozpadlé a ponekud hruzostrašné mesto, v nemž jsme žili - zacarovaný, prokletý a povestmi opredený Arkham, jehož stísnené, provešené mansardové strechy a rozpadající se georgiánské balustrády se po staletí krcí podél temne hucícího Miskatonicu.

Jak plynul cas, zacal jsem se zabývat architekturou a vzdal se zámeru ilustrovat knihu Edwardových démonických básní. Naše prátelství tím nicméne nijak neutrpelo. Podivný génius mladého Derbyho se pozoruhodne rozvíjel, a když mu bylo osmnáct let, jeho sebrané hruzostrašné básne, vydané pod názvem Azathoth a jiné hruzy, zpusobily skutecnou senzaci. Stal se protejškem smutne proslulého baudelairovského básníka Justina Geoffreye, autora Lidí z monolitu, který roku 1926, poté, co navštívil jednu neblaze proslulou uherskou vesnici, zemrel v záchvatech revu v blázinci.

Avšak pokud šlo o sebeduveru a praktické záležitosti, Derby byl ve vývoji velice zpožden, nebot si žil jako v bavlnce. Zdraví se mu upevnilo, avšak prepecliví rodice neprestávali podporovat jeho detinskou nesamostatnost, takže Edward nikdy sám necestoval, samostatne se nerozhodoval ani na sebe nebral odpovednost. Brzy bylo zrejmé, že nebude schopen prosadit se na obchodním ci pracovním kolbišti, ale rodinné jmení bylo tak rozsáhlé, že to nebyla žádná tragédie. Dorustal do mužných let

a stále si uchovával klamne chlapecké vzezrení. Byl plavovlasý a modrooký, s jemnou pletí dítete; jeho pokusy nechat si narust knír byly skoro nepostrehnutelné. Mel mekký a jemný hlas a vzhledem ke své životní nezkušenosti vypadal spíše jako baculatý jinoch než jako obézní, predcasne vyspelý mladý muž. Byl dost vysoký a mel hezkou tvár, takže by z neho mohl být pozoruhodný elegán, kdyby se ze stydlivosti nedržel v ústraní a pouze u studií.

Rodice s ním každé léto jezdili do ciziny a Edward si velice rychle osvojil vnejší aspekty evropského myšlení a vyjadrování. Jeho poeovský talent jej vedl cím dál více k dekadenci a cástecne se v nem probudily i jiné umelecké sklony a tužby. Vedli jsme tehdy spolu sáhodlouhé debaty. Ukoncil jsem studia na Har-vardove univerzite, praktikoval u jednoho architeka v Bostonu, oženil jsem se a nakonec se vrátil do Arkhamu, abych zacal provozovat své povolání. Usadil jsem se v rodinném sídle v Salton-stall Street, nebot muj otec se ze zdravotních duvodu prestehoval na Floridu. Edward mne témer každý vecer navštevoval, takže jsem ho zacal považovat za clena domácnosti. Zvonil ci klepal charakteristickým zpusobem, jenž se casem stal zakódovaným signálem, takže jsem vždy po veceri cekal, až uslyším ony tri duverné energické údery následované po malé pauze dvema dalšími. Obcas jsem zavítal také já k nemu a závistive si prohlížel tajemné svazky v jeho stále se rozrustající knihovne.

Derby vystudoval Miskatonickou univerzitu v Arkhamu, nebot jeho rodice si nepráli, aby bydlel nekde na koleji. Zacal v šestnácti a po trech letech absolvoval; jeho hlavním oborem byla anglická a francouzská literatura - dosahoval vynikajících výsledku ve všech predmetech krome matematiky a prírodních ved. S ostatními studenty se stýkal velmi zrídka, ackoli závistive pokukoval po "odvážlivcích" či "bohémech", jejichž povrchne "svetácký" jazyk a nesmyslné ironickou pózu napodoboval, a prál si najít odvahu k tomu, aby si osvojil jejich pochybné chování.

Ve skutecnosti se však stal témer fanatickým vyznavacem podzemních magických ucení, jejichž sbírkou byla Miskato-nická knihovna proslulá. Edward se vždy kolébal na hladine fantazie a neobycejnosti, nyní se však hluboce ponoril do opravdových magických znaku a záhad z bájné minulosti,

zanechaných zde pro poucení ci zmatení príštích generací. Cetl takové spisy jako hruzyplnou Knihu Eibon, Die unaussprechlichen Kulten od von Junzta a zakázaný Necronomicon bláznivého Araba Abdula Alhazreda, rodicum však o tom nerekl ani slovo. Když mu bylo dvacet let, narodil se mi syn, jedinácek, a Edward mel zrejmou radost, když jsem toho nového clovícka pojmenoval Edward Derby Upton - po nem.

Ve svých petadvaceti letech byl Edward Derby fenomenálním ucencem a pomerne známým básníkem a fantastou, i když nedostatek kontaktu a odpovednosti zpomaloval jeho literární rust, nebot jeho práce byly odvozené a prespríliš knižní. Byl jsem patrne jeho nejbližším prítelem - nacházel jsem v nem nevycerpatelný zdroj zásadních teoretických námetu a Edward se spoléhal na mé rady ve všech záležitostech, o nichž se nechtel zminovat rodicum. Neoženil se - spíše kvuli stydlivosti, neschopnosti a ochranné péci rodicu, než že by k tomu nemel sklon - a do spolecnosti chodil co nejméne, pouze na skok. Když zacala válka, zustal doma, jednak ze zdravotních duvodu, jednak kvuli hluboce zakorenené plachosti. Já jsem byl povolán do Plattsburgu, ale nakonec jsem se za more vubec nedostal.

Léta ubíhala. Když bylo Edwardovi ctyriatricet, zemrela mu matka, a jakási podivná duševní choroba jej na mnoho mesícu zbavila všech sil. Otec ho však odvezl do Evropy a Edwardovi se podarilo zbavit se letargie bez viditelných následku. Po návratu jako by pocítil jisté absurdní veselí, jako by se cástecne vymanil z nejakého neviditelného podrucí. Bez ohledu na to, že již dosáhl stredního veku, se zacal stýkat s "nejradikálnejší" skupinou na univerzitě a zúcastnoval se neobyčejné bourlivých podniku - jednou musel zaplatit nejakému vyděrači značnou sumu (kterou si vypůjčil ode mne), aby se otec nedověděl o jeho úcasti v jakési afére. O bezuzdné Miskatonické skupině se mnoho povídalo a nekteré pověsti byly zvlášt podivné. Hovořilo se dokonce o cerné magii a o naprosto neuveritelných událostech.