Robert Ludlum

AGENT BEZ MINULOSTI
(Bourneova totožnost)
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší stejně hodnotný obsah jako tyto stránky, ale v lepší podobě a s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub  i PDF .

POZOR!!! Při této příležitosti dáváme mimořádně k dispozici pro prvních 100 zájemců slevový kupón na -50% na e-knihy na novém LD (při objednávce alespoň za 100 Kč před slevou). Kód kupónu je: nld2023

 

Ukázky z knihy

18. kapitola

Bourne přešel místnost ke stolu. Otevřel zásuvku, vyndal dopisní papír, vzal do ruky kuličkové pero a napsal:

Je po všem. Přišel jsem na to, co teď musím udělat. Vrať se do Kanady a kvůli nám oběma o ničem nemluv. Vím, kde tě najdu.

Přeložil papír, zasunul do obálky a sáhl po své peněžence. Vytáhl jak francouzské, tak švýcarské bankovky, zasunul je ke složenému dopisu a obálku zalepil. Na přední stranu napsal MARIE.

Zoufale toužil připsat: Má láska, má nejdražší láska.

Neudělal to. Nemohl. (...)

Ach, Bože, jak tě mám rád. Jsi vedle mne, dotýkáme se jeden druhého a já umírám. Ty ale nemůžeš se mnou zemřít. Nesmíš. Já jsem totiž Kain.

 

Bourne otevřel dveře a zavedl Marii dovnitř. Zůstala stát bez hnutí, dívala se na něho. Bledá, vystrašená. Dýchala přerývaně a z jejího dechu se ozývala slyšitelná směsice strachu a hněvu.

"Připravím ti něco k pití," Jason přešel k sekretáři. Naléval skleničku a přitom zabloudil očima k zrcadlu. Náhle ho přepadlo téměř neovladatelné nutkání sklo roztříštit - tak opovrženíhodný mu připadal vlastní obraz v zrcadle. Co to k čertu udělal? Ach, dobrý Bože!

Jsem Kain. Jsem smrt.

Uslyšel za sebou zajíknutí. Bleskově se obrátil, ale bylo již pozdě, aby ji zastavil. Byl příliš daleko, než aby se k ní vrhl a vytrhl jí tu hroznou věc z ruky. Ježíši Kriste, úplně na to zapomněl! Marie našla obálku na nočním stolku. Právě si četla jeho vzkaz. Jediný její výkřik byl žhavým, hrozným vzlykem bolesti.

"Jasone!..."

"Prosím tě! Ne!" Přiskočil k ní a chytil ji do náručí. "Všechno je jinak! Už to neplatí!" Bezmocně na ni volal, zatímco jí z očí vyrazily slzy a stékaly po tvářích. "Poslouchej mě! To bylo, teď už to neplatí!"

"Tys mě chtěl opustit! Můj Bože, ty sis to připravoval!" Z očí jí zmizel veškerý výraz a zůstala v nich jen prázdná panika. "Já jsem to věděla! Cítila jsem to!"

"Chtěl jsem, abys to cítila!" Ze všech sil se ji snažil přimět, aby se na něj podívala. "Teď už je to ale pryč. Neopustím tě. Poslouchej mě. Neopustím tě!"

Znovu zasténala. "Nemohla jsem se nadechnout!... Byla mi taková zima!"

Přitáhl ji k sobě a pevně ji objal. "Musíme začít znovu. Snaž se mě pochopit. Teď je to úplně o něčem jiném. Nemůžu změnit to, co bylo, ale neopustím tě. Teď to není možné."