Karel Hynek Mácha

MNICH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší stejně hodnotný obsah jako tyto stránky, ale v lepší podobě a s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub  i PDF .

POZOR!!! Při této příležitosti dáváme mimořádně k dispozici pro prvních 100 zájemců slevový kupón na -50% na e-knihy na novém LD (při objednávce alespoň za 100 Kč před slevou). Kód kupónu je: nld2023

Stáhnout tuto knihu v PDF a ePub

1.

Na Bernardu klášter dřímá,
Pusté ticho dvůr objímá;
Mnichové spí pevný sen,
Jeden ze všech nespí jen. –
Jeho kroj cizince jeví,
Odkud přišel, žádný neví;
Při okénku nízkém sedí,
Ztuhlým okem v dálku hledí.

Zimní noci roucho kryje
Sněžné hory Helvecie;
Dolů horou, vzhůr‘ po hoře,
Všude bílo – sněžné moře –
Nade sněhy tváří bledou
Zírá Luna mlhou šedou;
Šero, pusto, mrtvo kolem,
Psi jen bloudí horou dolem. –
Každou noc cizí ten sedí;
Ztuhlým okem v dálku hledí –
Ducha mhy mu stíní husté,
Jako venku hory pusté;
Oko jeho hrůzu jeví. –
Proč tak sedí? – Žádný neví.

Znovu noc plášť rozstře černý,
Mnichové spí pevný sen;
Rytíř Góra nespí jen. –
Však i panoš nespí věrný.
Nízkým oknem tamo hledí,
Rytíř jeho kde sám sedí. –
Zimní noci roucho kryje
Sněžné hory Helvecie.
Dolů horou, vzhůr‘ po hoře,
Všude bílo – sněžné moře –
Nade sněhy tváří bledou
Mrká Luna mlhou šedou;
Šero, pusto, mrtvo kolem,
Psi jen bloudí horou, dolem.
Víc a víc se Luna níží,
Strašněji noc zemi tíží.
Zvonky znějí – psové vyjou –
Sklesla půlnoc – zvony bijou.
Slyš! jak strašné vykřiknutí!
Jak je hrůza z hrdla nutí;
Ještě jednou – ticho všude. –
Břinklo okno – co to bude?
Volá panoš – mniši běží,
Klášterem se světlo míhá. –
Po chodbách se křik rozlíhá,
Bez sebe že Góra leží.

Věrný panoš k rytířovi spěje,
Nad nímž mdloba peruť rozprostírá;
Zmrtvělého panoš podepírá,
Vřelé slzy po ruce mu leje,
Studený mu s čela pot utírá,
I tvář zchladlou vřelou slzou hřeje;
Ztmělé rytíř oči otevírá,
Po celém se těle hrůzou chvěje,
Mdlé se oko pod brvami stkvěje,
Jak by temnost kolem byla čirá;
Znovu klesá i znovu umírá;
I zas znovu opět pookřeje.
Panoš pláče, i panoš se směje,
Pána na obživlého kdy zírá,
I tvář svoji v lůno jeho kreje.