Niccolò Machiavelli

Machiavelliho Jeho politická kariéra skončila v roce 1512, po návratu rodu Medici k moci. Ti odstranili republikánské zřízení, Machiavelli byl obviněn z příprav spiknutí a po propuštění z vězení byl vyhnán z Florencie. Zbytek života žil v ústraní na svém sídle u San Cassiano a věnoval se plně literatuře. Svých politických ambicí se sice nevzdal, ale ty už nedošly naplnění ani v roce 1527, kdy byla znovu ve Florencii obnovena republika.

Machiavelli byl zakladatelem moderní historiografie. V hlavním historickém díle Florentské letopisy zobecnil historická fakta a vyvodil z nich poučení pro současnost. Vytvořil teorii silného státu nezávislého na církvi. Vycházel ze vzoru římské republiky (Vlády a státy  ) a ze zkušeností florentské republiky a rozdrobené Itálie přelomu 15. a 16. stol. Předpokládal, že společnost nepodléhá Boží vůli, nýbrž přirozeným zákonům a touze lidí po blahobytu, lid však neumí své zájmy uplatňovat, proto je nutný silný stát s obratným panovníkem v čele (Vladař   - 1513).

Jako politik objevil Machiavelli autonomnost politické morálky, nezávislé na etice a náboženství. Úspěch státu je pro něj prvořadý, k dosažení politických cílů lze užít jakékoli prostředky. Byl autorem hry Mandragora - 1520, novely Belfagor, řady sonetů, epigramů. Je po něm pojmenován i machiavellismus (který ale vznikl nepřesnou interpretací Machiavelliho učení), zjednodušeně politická zásada “účel světí prostředky”, kdy se ve jménu “velkých cílů” přehlížejí morální, právní a jiné principy a užívají se jakékoli prostředky podle situace.

Niccolò Machiavelli zemřel ve Florencii roku 1527.