Karl May
překlad: Vladimír Šunda

ARDISTAN A DŽINISTAN I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DRUHÁ
PARDÁL

Není účelem těchto řádků líčit souvisle a nepřetržitě průběh celé naší jízdy. Umínil jsem si vyprávět jen to, co souvisí se základní myšlenkou, kterou sleduji a co má pro ni význam. Mohu proto jen prostě říci, že jsme ve třech dnech projeli bažinatou nížinu, aniž bychom zažili nějaké dobrodružství, které by vůbec stálo za vyprávění. Snažil jsem se celou cestu, abychom zachovali směr do vnitrozemí, ale neustále jsem se tvářil, jako by Halef byl vůdcem a já sledoval jen jeho vůli. Těšil jsem se již na jeho obličej, který bude dělat, až se přesvědčí, že není vlastně tím, za něhož se považuje.

O jídlo jsme se nemuseli v těchto dnech starat, neboť nás dostatečně zásobila Šakara. Spali jsme na příhodných místech v lese, kde bylo dost sucho a kde bylo pokud možno nejméně komárů, kteří byli pravou metlou těchto oblastí. Čtvrtý den zrána se krajina změnila. Přišli jsme do sušší krajiny. Les se zde skládal ze stromů, které méně milují vlhko než předešlé mangrovové stromy. Tu a tam se tvořily travnaté lučinaté plochy, které poskytovaly našim koním znamenitou šťavnatou potravu. Přišli jsme k živým proudům vod, které mohly být klidně pojmenovány potoky, na příhodných místech tvořících rybníky a jezírka, kolem nichž a v nichž to kypělo životem. Na mnohých místech jsme také našli stopy po lidech a přesvědčili se, že tu občas bývá i dost živo. Stopy byly dost staré a na mnohých místech už sotva znatelné. Pouze na jediném místě, kde se křížily všemi směry, se zdály být čerstvější a ukazovaly na to, že zde bylo asi po něčem horlivě pátráno. Bylo nutné stopy prozkoumat a proto jsem zadržel koně.

"Proč nejedeš dál?" zeptal se Halef.

"Nevidíš stopy?" řekl jsem a ukázal do trávy.

"To je samozřejmé, že je vidím! Jsou to buď stopy jelenů, nebo po divokých vepřích."

"Jeleni? Vepři? Halefe, styď se!"

"Myslíš snad, že to jsou lidské stopy?"

"Jistě! Je to přece patrné na první pohled!"

"Pak je tedy bude třeba prozkoumat?"

"Ovšem!"

"Slez tedy, prosím!"

"Já? Proč právě já?"

"Jak se tak můžeš ptát! Zkoumání stop bylo přece až dosud tvojí osobní prací. Proč bys to najednou neměl teď dělat?"

"Zkoumání stop je těžká a velmi zodpovědná práce. Omyl může stát velmi snadno i život. Proto je musí obstarávat také vždy hlavní osoba. Já jsem však jen vedlejší osoba!"

Halef protáhl obličej o několik centimetrů.

"Hm," mručel rozpačitě. "Cožpak jsem snad tvrdil, že jsem hlavní osobou i pokud se týká čtení stop?"

"Něco podobného nebylo třeba tvrdit. K přečtení takovýchto spletitých stop je třeba zvláštní moudrost, kterou nemůže být vybaven člověk, jemuž byla vrozena hloupost. Jsi to tedy ty, který nyní musí slézt. Dělej, Halefe, dělej! Pomysli při tom, jak jsou Usulové podle tvého popisu nebezpeční. Běhají-li tu v okolí takoví obři! Anebo, kdybychom je tak dokonce potkali! Jen slez, Halefe, rychle slez! Musíme rozhodně vědět, jací jsou to lidé, jejichž stopy tu vidíme otištěny v trávě!"

Halef seskočil (...)

(......)