Karl May

ARDISTAN A DŽINISTAN III
V bažinách Ardistanu
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA TŘETÍ
Proti sobě

Ten den před večerem panoval na Mahalámove jezeře zcela jiný ruch, než v dřívější i dávno minulé době. Vládce Ardistanu rozbil svoji rezidenci v Městě mrtvých a toto město najednou ožilo tak, jako by smrt byla z jeho prostor navždy zapuzena. Panovnice s dětmi byla ubytována způsobem, odpovídajícím jejímu postavení. Emír a my ostatní pak rovněž. Neboť z ohledu na přítomnost vojska jsme zavrhli bývalou skromnost uprchlíků a nyní jsme zjevně ukazovali, že jsme se nevzdali jakéhokoliv práva, která jsme měli již dříve.

Vznešenější Čobani a Usulové bydleli u nás na jezeře. Proto zde měli umístěny i koně. Všechno, co v evropských poměrech nazýváme generálním štábem, zásobovacím štábem, hlavním stanem, to vše muselo být umístěno zde. Bylo tu otázek, pochůzek a odpovědí, že člověk ani nezažil pokojnou chvilku. Byly otevřeny zásobárny a zatímco přívrženci Pardála byli přesvědčeni, že zde všichni zahyneme hlady, měli jsme potravy k nevyjedení a vody více než jsme potřebovali.

Vojsko bylo umístěno v citadele a protože tato nestačila, i ve vojenském městě. Koně všech těchto lidí byli napájeni u řeky, jejíž voda nejenže neopadávala, ale k naší veliké radosti neustále stoupala. Do Ardu a do pouště byly vyslány hlídky, které nesměly být spatřeny a měly nám ohlásit každý pohyb nepřítele. Tyto hlídky byly pravidelně střídány. Jak bylo možné toto všechno tak rychle zařídit a uspořádat, nikomu, jak se zdálo, hlavu příliš nelámalo. Však ten, kdo měl otevřené oči, viděl, že to byl skromný, tichý a zdrženlivý šejch el beled, který byl duší všeho tohoto pořádku. Já sám jsem to ovšem také nezpozoroval hned první den, ale až následující večer. Když jsem však objevil, jak dovede v tichu a nenápadně všechno ovládat a uhlídat, sledoval jsem jeho vliv ještě hlouběji a brzy jsem poznal, že nás všechny inteligencí předčí a že má na zdejších událostech patrně větší podíl, než by se zdálo.

Na emíra učinilo obrovský dojem, že se všichni ti, kdo byli na bíle popsaných lístcích pro Džemmu živých předurčeni, dostavili, ačkoliv by tomu člověk mohl jen těžko uvěřit. Dal je svolat a sdělil jim, o co se jedná. Odešli pak s námi do obou sálů džemmy, aby obhlédli situaci. Jejich jednání a chování odpovídalo vážnosti okamžiku. Všichni byli potichu, vážní a hluboce dojati. Abd el Fadl, Marhamé a šejch el beled nemluvili vůbec. Zato mluvil tím více šejk Čobanů. Chtěl vědět všechno možné, aby mohl splnit svou povinnost, která mu, jak se zdálo, ležela příliš na srdci. Přitom však, jak jsem pozoroval, neměl ani zdání o pravém významu dnešní půlnoci. Považoval zajisté všechno za pověrčivou hru s mrtvými, u šamanů obvyklou. Neřekl to však, právě tak jako všichni ostatní nemluvili nic o osobních dojmech, které na ně tato příhoda udělala. Ať si však jednotlivci mysleli o věci co chtěli, v jednom se všichni zajisté shodovali, že se totiž jedná o blaho emírovo a celého jeho pokolení, a očekávání, jak si bude emír počínat, bylo tak napjaté, že při (...)

(......)