Karl May

KARAVANA OTROKŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

5. KAPITOLA
OTEC PĚTI SET

Přípravy na další pochod byly ukončeny až těsně před časem ranní modlitby. Doktor Schwarz vyvrátil sanice zabitým dravcům, které si uschoval jako trofej. Nastal čas el fadžru, ranní modlitby. Po modlitbě byli zajatci přivázáni k velbloudům a karavana mohla konečně opustit studnici Lvů. Na místě zůstala jen stažená těla mrtvých dravců.

Homrové byli naštvaní, že nemohli odbýt ranní modlitbu předepsaným způsobem, protože byli spoutáni. Vražda a loupež jim vůbec nevadila, ale nedodržení náboženských zvyklostí ano. Seděli svázáni na velbloudech a jen šejk musel pěšky, což ho naplňovalo nevýslovným vztekem. Nejhůře se dařilo raněnému, který měl rozdrcené stehno. Neustále skuhral, i když se doktor Schwarz snažil všemožně ulehčit jeho trápení.

Všude kolem se táhla písčitá, vyprahlá rovina. Čím více se karavana blížila k řece, tím vlhči byl vzduch a tím se také více zelenaly skromné chomáčky trávy pod kopyty zvířat. Výprava se blížila k osadám Šilluků, kterým se musela vyhnout. Jednak proto, že Šillukové byli vykřičení lupiči, jednak z ohledu k zajatcům, jelikož mezi Homry a Šilluky řádila krevní msta. Schwarz se oprávněně obával, že by mohli Šillukové zaútočit na karavanu, aby se zmocnili Homrů. Byl to však těžký úkol, neboť tento kmen obýval levý břeh Bahr el Abjadu od jeho přítoku Keílaku až po Makadát el Kelb, a to v osadách postavených hustě vedle sebe.

Džallábové naštěstí důkladně znali tuto krajinu a Štěpán ubezpečoval Schwarze, že dovede karavanu bezpečně do Fašody.

Na jeho radu se pustila karavana oklikou, aby se vyhnula největším osadám Šilluků. Poprvé zastavili až v poledne, aby popřáli lidem i zvířatům krátký odpočinek. Jakmile skončil el asr, čas odpolední modlitby, vydali se k dalšímu pochodu.

Asi po hodině další pouti se objevily za šírými lány prosa tokuly, slaměné chýše se střechovitými hroty, šillucké vesnice.

"Dorazili jsme šťastně až sem, aniž jsme narazili na Šilluky," řekl Štěpán hrdě. " Nebyl jsem snad výborným vůdcem? Vesnice, která je před námi, je jediná, které se nemůžeme vyhnout. Hned za ní se rozkládá Fašoda. Dáme nyní oslům i velbloudům okusit biče, aby cválali co nejrychleji. Kdo se nám postaví do cesty, skončí pod kopyty zvířat."

Dosud jeli všichni krokem. Těsně před vesnicí, když spatřili první jeho obyvatele, popohnali svá zvířata do cvalu. Šejk el džammálíň byl uvázán dlouhým provazem k sedlu velblouda, na kterém jel Schwarz. Musel nejen běžet, nýbrž se hnát úprkem, aby nebyl povalen a vlečen. Byla to strašlivá potupa pro Homra, příslušníka kmene, jehož muži považovali za hanbu ukazovat se mimo vlastní stany jinak, než v sedle.

Tokuly vesnice byly daleko od sebe. Skládaly se z dřevěné základny, sláma a bahno Nilu tvořily tmel. Střechy byly pokryté rákosím a jako ozdobu měly na štítech lebky žiraf a buvolů.

O nějaké ulici nebo silnici v evropském pojetí se tu nedalo mluvit. Mezi chatrčemi ležela pole prosa, nyní vyschlá a tvrdá. Tvořily cestu, po (...)

(......)