Karl May

CIZINEC PŘICHÁZÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

20. STARÁ VINA OŽÍVÁ

Oba Wolfové neprchali směrem k vesnici, ale k lesu, který je v této chvíli nejlépe kryl. Pod prvními stromy se zastavili a ohlíželi se. Nikdo je nesledoval.

"Kam teď?" řekl syn.

"Domů ne," zasípal otec, který po vysilujícím běhu těžko popadal dech, "kovárnu budou hlídat. Musíme k bankéři do města, a ten musí klopit prachy."

"A jak se tam dostaneme? Nemám u sebe ani groš."

"Já taky ne. Ale to je to nejmenší. Zajdeme za hostinským na kopci, podnikal s náma už leccos. Pomůže nám."

"K němu do lokálu se nedostanem."

"To jistě ne. Proplížíme se lesem a až budeme blízko výčepu, vylákáme ho pašeráckým signálem ven."

"To by šlo," souhlasil syn, "ale nepůjdou nám po stopě?"

"Ale kdepak, pod jedlemi v lese není skoro žádný sníh. A nahoře co je výčep, tam sníh stopy rychle zavěje, žádný strach."

Proběhli lesem a ocitli se u horské šenkovny. Starý Wolf zapískal a za okamžik vyšel na zápraží hostinský. Wolf pískl ještě jednou tišeji.

"Á, to jste vy!" řekl hostinský, když přešel přes silnici a zapadl také do lesa, "máte zboží?"

"Ne, dnes jsme něco jako zboží my, jdou po nás," vysvětloval starý Wolf.

"Nerozumím vám."

"Není třeba rozumět, prostě jdou po nás, a ty nám musíš pomoct!"

Hostinský se vylekal. "Nachytali vás? Co se stalo?"

"Nejde o pašování."

"O co tedy jde? Mluv přece!"

"Všechno se dozvíš, teď nemáme čas. Musíme do města."

"A jak já vám můžu pomoct?"

"Máš tu koně? Jo, tak zapřahej a dej na vůz hodně slámy, ať se mužem schovat. A taky trochu peněz a čepice potřebujeme, a nějaké zásoby. Ve městě zaplatíme."

"Nu dobrá," zamručel hostinský.

"Ale čekat tu nemůžeme. Sejdeme se za nejbližší vesnicí v lese za větrným mlýnem."

Hostinský z kopce se otočil a pomalu kráčel k šenku. Tam na něho čekal jeho devatenáctiletý syn, protřelý až hrůza.

"Pašeráci?" zeptal se.

"Jo, vzkaz z druhé strany."

"Konečně, to jsme se načekali."

"Musím něco odvézt, ale hned. Připrav mi koně."

Zatímco syn plnil otcovy příkazy, starý vytáhl ze stodoly povoz, hodil do valníku slámu a deky, sebral v kuchyni něco k jídlu, cigarety a trochu peněz, přihodil dvě čepice a navlékl si kožich, a byl nachystaný k odchodu.

"Kam se jede?" ptal se syn.

"Do Paďous, tam co lišky dávají dobrou noc."

"No, snad se můžu zeptat," zamručel mladý.

"Drž hubu, chlapče, v takových případech bývá lepší nevědět."

"A co máma, když se bude ptát?"

"Řekni jí, že jsem jel přímo do nebe. Když dnes večer vykoukne z okna, uvidí mou beranici vedle měsíčku."

Když hostinský nastupoval do povozu, ještě se smál svému vtipu.

Jakmile projel další vesnicí a minul větrný mlýn, vyskočili oba Wolfové z lesa a naskákali do vozu.

"Nikdo tě nesleduje?" zeptal se starý Wolf.

"Kdepak, ani myš jsem neviděl."

"To se jenom zdá. Myslím, že už je policie na nohou."

"Ve městě budeme až zvečera."

"Právě to nám vyhovuje," kývl starý kovář.

Van Zoom čekal v hrobníkově domku trpělivě na (...)

(......)