Karl May

PETROLEJOVÝ PRINC I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Jak už bylo řečeno, sestoupily ženy a děti z třetí terasy do druhého poschodí puebla. Když dosáhly pevné půdy, octly se v prostoru bez oken, který měl asi tři metry výšku. Kromě otvoru, kterým sestoupily, nebylo ve zdech ani skulinky. Poschodí bylo rozděleno čtyřmi příčkami na pět místností, ze kterých prostřední byla největší; v té byly nyní ženy s dětmi. Ve výklenku hořel malý hliněný kahan, jehož světlo stačilo ozářit několik kroků prostoru.

Paní Rosalie potřásala hlavou a rozhlížela se místností. Když v celém prostoru kromě kahánku a žebříku nespatřila jiný předmět, rozhořčeně řekla:

"Nu, takový příbytek jsem ještě jakživ neviděla. Nacpou hosty do díry, kde není ani pohovka, ani kus pořádného nábytku. Vždyť to vypadá jako sklep! Kam si má člověk sednout, kam pověsit své věci?

Kde máme rozdělat oheň a uvařit kávu? Není tu okno ani kamna! Takové pohostinství si musím opravdu zakázat, copak dámy se mají strkat do takové Veliký Bože!" přerušila náhle proud své výmluvnosti. Venku zahřmělo a rachot hromu pronikl i silnými zdmi puebla. "Panenko Maria, že tu někde nablízku uhodilo! Ne?"

"To byla rána!" řekla paní Strauchová. "Zrovna jsem se dívala nahoru do té díry a spatřila jsem blesk, jako když se nebesa roztrhnou."

"Dámy, pak se hned postavte tam do toho rohu. Muži si cestou povídali, že tady řádí hromobití docela jinak, než u nás doma. Kdyby tomu bláznivému amerikánskému blesku napadlo sjet sem dírou ve stropě, stanou se z nás za pět minut nebožky. To je dobře, že tu není seno ani sláma, ani nic co by hořelo. Rozuměly jste? Poslouchejte, jak déšť nahoře pleská do kamení. To bude nadělení, - naši lidé budou promočeni na kůži! To zas bude nachlazení, to bude rýma, revma, bolesti v kříži a v žaludku; a kdo to pak všechno odnese? Kdopak má starosti a strach, než my, ženy, my, my, my, jak se samosebou rozumí! Božínku, jen kdyby už brzy přišli!"

Její přání se hned vyplnilo, neboť vzápětí sestupoval dolů Hobble Frank, za ním následovali ostatní. Když se Frank dostal dolů, otřásl se jako pudl, až voda kolem stříkala, pak se rozhlédnul a se zřejmým zklamáním řekl:

"Co je to tady za ohavnou díru? Tomu se přece nemůže říkat obydlí! Nemají-li ti rudí gentlemani pro nás jiného přístřeší, pošlu jim sem saského královského stavitele. Ten by jim ukázal rozdíl mezi mou vilou na Labi a jejich podzemním brlohem. Kam se zde člověk posadí, když je unaven a chce si po obědě zdřímnout?"

"Kam chcete, pane Franku," odvětila paní Rosalie, "místa je tu všude dost."

"Co říkáte?" ptal se Hobble Frank podrážděně. "Všude? Proč si sama nesednete? Protože se vám to nelíbí? A co se nelíbí vám, má být pro mne dost dobré? To jste kápla na nepravého. Při mých vestibulních talentech nemám zapotřebí brát zavděk tím, co se jiným nehodí do kafe ani do polívky!"

"Buď zticha, Franku!" okřikl ho Sam Hawkens. "Teď není čas na podobné žertíky s touto lady. Máme důležitější věci na práci."

"Tak? Které?"

"Především je nutné vykouřit dýmku míru, jestli se nemýlím."

(...)

(......)