Karl May

POKLAD NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

HOŘÍCÍ SRUB

Když rafteři doběhli dolů k řece, seděli už Old Firehand, Černý Tom, Droll, mladý Fred i Missouri Blenter u ohně tak poklidně, jako by si ho rozdělali pro sebe a jako by se nebylo vůbec nic zvláštního udalo. Na jedné straně tábořiště leželo několik mrtvých trampů, na druhé zranění a zajatí.

„Hrom do toho,“ zaklel první z rafterů, který uviděl ten poklidný obrázek, a nechápavě se obrátil na Missouri Blentera, „my jsme byli strachy bez sebe, že ti jde o život, a ty si tady zatím klidně a spokojeně dřepíš a ohříváš se u ohýnku.“

„No, měl jsem na kahánku,“ zubil se starý, „Cornelova pažba mi už svištěla nad hlavou. Ale pak přišli tihle čtyři gentlemani a trošičku zapracovali.“

„A ... opravdu tady ten sir je Old Firehand?“

„Samozřejmě! Tady sedí. A nekoukejte se jen na něj, aspoň mu stiskněte ruku, moc si to zaslouží! Jen uvažte - tři muži a jeden mládenec, a vrhnou se na dvacet darebáků a spořádají je. Vezměte si z nich příklad!“

Rafteři si prohlíželi obrovitou postavu Old Firehanda s úctou a obdivem. Pokynul jim, aby přistoupili blíž, a jednomu po druhém stiskl pravici. Oba Tonkawy pak uvítal zvláště srdečně.

„Moji rudí bratři stopovali trampy jako mistři! Pak už jsme se k nim mohli snadno dostat.“

„Chvála mého bílého bratra být větší, než my zasloužit,“ mínil skromně Velký medvěd. „Trampi zanechávat stopy jako stádo buvolů. Cornel být mrtvý?“

„Ne - omráčil jsem ho jenom pažbou, ale už snad přišel k sobě. Svázali jsme ho. Tam leží.“

V Tonkawově pravici se zablýskl nůž.

„Když bledá tvář nezemřít ranou pěstí, zemřít od mého nože! On dát Nintropan-hauey políček, teď za to Tonkawa vzít jeho krev.“

„Počkat, počkat!“ Missouri Blenter chytil náčelníka za ruku. „Ten člověk je můj!“

Velký medvěd se otočil a tázavě se zahleděl rafterovi do očí.

„Ty hledat pomstu také?“

„To bych prosil! Léta už po něm pasu. Ubičoval k smrti mou ženu a mé syny.“

„Nemýlit se starý lovec? Být to on?“ Indiánovi bylo zatěžko vzdát se pomsty na někom, kdo ho tak ponížil - pomstít se byla vlastně podle nepsaných zákonů prérijních Indiánů jeho povinnost.

„Ne, ne, žádný omyl to není! Taková tvář člověku nevymizí z paměti.“

„Ty ho chtít zabít?“

„Bez milosti!“

Indián chvíli přemýšlel.

„Nintropan-hauey být bílému lovci ochoten ustoupit,“ řekl. „Ale ne úplně. Cornel dát Tonkawovi krev a starému lovci život. Náčelník Tonkawů ho nepustit bez trestu.“

Zvedl se a přešel několik kroků ke Cornelovi. Ten spustil okamžitě hlasitý nářek:

„Meššúrs, co vás to napadá! Snad nepřipustíte, aby na mě tady ta rudá kůže vztáhla ruku? Co jsem komu udělal?“

„Co jsi udělal mně, na to ještě přijde řeč,“ řekl Missouri Blenter tvrdě.

„A my ostatní s tebou taky máme ještě nevyřízené účty,“ připojil se Old Firehand. „Taky se ti musíme podívat po kapsách. Ukaž, co v nich máš.“

Na lovcův pokyn začal Droll prohlížet zajatcovy kapsy. Kromě jiného našel i pořádně naditou peněženku napěchovanou papírovými penězi - to byly inženýrovy dolary.

„Vidím, že jsi ještě ani (...)

(......)