Karl May

POUŠTÍ
(Ve stínu padišáha I)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

9 MŮJ VĚRNÝ HALEF

Tak uplynuly tři dny. Měr jsem o zraněného Halefa větší obavy nežli sám o sebe, ale všecko mé úsilí dostat se k němu by bylo marné. Určitě ho drželi v podpalubí jako mne, ale každý pokus dát milému Halefovi nějaké znamení za hlídačovými zády by nám oběma mohl jen uškodit.

Protože jsme měli klidnou plavbu a pluli jsme rychle, mohli jsme už být někde mezi Džebel Ajjúb a Džebel Kallája, odkud je pobřeží až k Džiddě stále nižší a plošší. Stmívalo se. Na severu se objevil malý závojovitý obláček — v zdejší krajině opravdová zvláštnost —, který Abú Sajf pozoroval s velkým znepokojením. Nastala noc, a já jsem musel do podpalubí. Bylo zde ještě dusněji než obvykle a vedro se s každou čtvrthodinou stupňovalo. O půlnoci jsem stále ještě nespal. Tu jsem z daleka zaslechl temné dunění, hukot a burácení, které se k naší lodi blížilo s rychlostí vichřice. Cítil jsem, jak se příd hluboko noří do vln, jak se zvedá a pak znovu s dvojnásobnou rychlostí letí kupředu. Naše loď vrzala a sténala ve všech svorech. Stěžně praskaly a po palubě s ustrašenými výkřiky, nářkem a modlitbami pobíhali lodníci.

Nade vším tím hlukem zaznívaly hlasité, rozvážné příkazy kapitánovy. Však bylo nutné, aby si zachoval svou chladnokrevnost. Podle mých výpočtů jsme se blížili návrší Rabighu, kterému Arabové říkají Rabr, a odtud se na jih táhne nespočetný řetěz skalin a korálových útesů, které jsou lodím nebezpečné i při plavbě za dne. Tam leží i ostrov Ghaut a mezi ním a Rás Hatíbou ční dva korálové útesy, kde i za slunečného dne a klidného moře lze proplout jen s největším nebezpečím. Blíží-li se lodníci k tomuto místu, vždycky se předem modlí. Tomuto místu se říká Umm Hablain, Matka dvou lan, což naznačuje, jak se dříve hledívali pojistit před nebezpečím.

K tomuto místu nás vichr hnal zběsilou prudkostí. Přistát nebylo možné.

Zvedl jsem se z lůžka. Jestliže loď narazí na skalisko, jsem ztracen, protože moje kajuta je uzavřená.

Tu se mi zdálo, jako když v hukotu vln a bouře slyším přede dveřmi nějaký šustot. Přistoupil jsem blíž a naslouchal. Nemýlil jsem se. Kdosi odstrčil závoru, dveře se otevřely.

„Sidi!“

„Kdo je to?“

„Al hamdu li‘lláh! Bud pochválen Alláh, který mi dal hned napoprvé najít tvou kajutu. Copak, sidi, nepoznáváš hlas svého věrného Halefa?“

„Ty, Halefe? To není možné! Vždyť přece nemůžeš chodit?“

„Jak to, že ne?“

„Jsi poraněný, máš zlámanou nohu.“

„Ano, jsem poraněný, sidi, ale je to jen lehké škrábnutí kulkou na paži. Nohu jsem si nezlámal.“

„Tak to mě Abú Sajf obelhal.“

„Ne, já jsem obelstil jeho. Musel jsem se přetvařovat, abych mohl pomoci tobě, sidi. Tři dny jsem ležel s nohou v destičkách tady v podpalubí, a ted v noci jsem se vyplížil ven na zvědy.“

„Statečný Halefe, tohle ti nikdy nezapomenu!“

„Taky jsem se leccos dozvěděl.“

„Copak?“

„Abú Sajf zakotví kousek od Džiddy a vydá se na pouť do Mekky. Chce se tam pomodlit, aby se jeho bratr dostal zase na svobodu. Několik jeho mužů půjde s ním.“

„Snad se nám pak (...)

(......)