Mikulášek se účastnil neúspěšného pokusu o založení sportovního týdeníku, poté řídil sportovní rubriku přerovského časopisu Obzor (1933–1937). Roku 1937 odešel natrvalo do Brna, kde zpočátku pracoval v redakci Lidových novin (do roku 1945; během okupace v jejich archivu). Po válce prošel redakcemi deníku Rovnost (1945–1948), Svobodných novin, později přejmenovaných opět na Lidové noviny (1948–1952), Čs. rozhlasu (1952–1956) a Hosta do domu (1957–1964). Roku 1965 nastoupil pětiletou tvůrčí dovolenou (stipendium Českého literárního fondu).

Po těžkém úrazu s trvalými následky (1967) mu byl udělen invalidní důchod. V 70. letech v důsledku svého politického postoje prakticky nemohl oficiálně publikovat. Poezii, fejetony, sloupky, reportáže a publicistické články uveřejňoval Mikulášek od roku 1929 v periodikách Obzor, Lidové (Svobodné) noviny, Kritický měsíčník, List Sdružení moravských spisovatelů, Rovnost, Blok, Kvart, Akord, Literární noviny, Host do domu, Plamen, Červený květ (Ostrava), Tvorba, Kultura, Kulturní tvorba, Literární listy, Listy, Listy Klubu přátel poezie aj. Některá díla vyšla v samizdatu nebo jako součást antologií.

Oldřich Mikulášek patří k nejvýraznějším osobnostem české literatury druhé poloviny 20. století. Přes určité literární vlivy (býval často spojován Vladimírem Holanem, nepopíral také inspiraci K. H. Máchou Karel Hynek Mácha
[16.11.1810-6.11.1836] - ) je jeho poezie vyhraněná a nezařaditelná do žádného z dobových proudů a směrů. Jeho básně se stávají prudkým dramatickým střetem protipólů života a smrti, citového zúčastnění v lásce a netečnosti, vášnivého štěstí a prázdnoty. Odtud pramení také základní kompoziční východiska jeho básní, kterými jsou kontrasty (život vs. smrt, apod.).

Oldřich Mikulášek zemřel roku 1985 v Brně.