Moliére
překlad: Jaroslav Vrchlický

LAKOMEC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Jednání první.

Výstup 1.

Valer, Elisa.

 

VALER. Aj, spanilá Eliso, vy stáváte se zasmušilou teď, když jste mne vlídně ujistila, že jste byla té dobroty, mne oblažiti svojí důvěrou? Ach, vy vzdycháte, když já se raduji? Litujete již, rcete mi, že jste mne učinila šťastným, či obáváte se toho závazku, v které vás uvrhla moje láska?

ELISA. Ne, Valere, nikdy nemohu litovati toho, co jsem pro vás učinila. Podléhám příliš sladké moci lásky a nemám ani síly, přáti sobě něco jiného. Však, mám-li vám pravdu povědít, úspěch plní mne nepokojem a já se obávám velice, že vás miluju poněkud více než bych měla.

VALER. Co? Čeho se obávati můžete, Eliso, v své dobrotě ke mně?

ELISA. Ach! Tisíce věcí najednou: hněvu otcova, výčitek rodiny, pomluv lidských, však nejvíce ze všeho, Valere, změny vašeho srdce a oné zločinné chladnosti, kterou vaše pohlaví splácí co nejčastěji příliš žhoucí důkazy nevinné lásky.

VALER. Ach! nekřivděte mi tak, posuzujíc mne tak jako ostatní muže! Myslete si o mně, Eliso, to nejhorší, jen to ne, že bych mohl nedostáti svým povinnostem vůči vám. Miluju vás příliš, a moje láska bude trvati tak dlouho jako život můj.

ELISA. Ach! Valere, takto hovoří každý z vás! V slovech jest jeden muž jako druhý! Teprve skutky jediné odhalí rozdíl, který jest mezi vámi.

VALER. Poněvadž jediné skutky nás ukazují v pravé podstatě, vyčkejte aspoň, až byste mohla dle nich mé srdce posuzovati a nevyhledávejte na mně viny pouze v nespravedlivém strachu ošklivé předtuchy. Nevražděte mne, prosím vás, citelnými ranami urážlivého podezřívání, a dopřejte mi času, bych celou řadou tisícerých zkoušek přesvědčil vás o počestnosti své lásky.

ELISA. Ach! jak snadno dáváme se přesvědčit tím, koho milujeme! Ano, Valere, vaše srdce je neschopno vůči mně podlosti. Věřím pevně, že mne opravdovou láskou milujete, a že mi zůstanete věrným; nechci již více pochybovati a musím omeziti svůj zármutek jediné na pomluvu, která by mne mohla stihnouti.

VALER. Ale proč jste tak nepokojna?

ELISA. Nebála bych se ničeho, kdyby každý pohlížel na vás těma očima jako já; a já v osobě vaší nalézám dostatečné odůvodnění všeho, co jsem pro vás učinila. Srdce mé k své obraně má celou vaši zásluhu a opírá se o pomoc uznalosti, již mi samo nebe k vám ukládá. Stále mám před zraky děsné ono nebezpečí, které poprvé nás proti sobě postavilo; tu překvapující šlechetnost, s kterou jste vlastní život nasadil, abyste vyrval život můj zuřivosti vln; ty něžné péče vaše, když jste mne z vody vytáhnul, a ty neustálé holdy plamenné lásky, kterou neotřásly ani čas, ani steré překážky, té lásky, k vůli které jste zanedbal rodiče i vlast, pro kterou sem jste uprchnul, zde v můj prospěch svůj (...)

(......)