Moliére
překlad: Otokar Fischer, Karel Čapek

SGANARELLE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Šestá scéna.

Sganarelle, jeho žena.

SGANARELLE (mysli, že je sám): Je konec nesnází. Ta mrtvá žije zas a nic jí neschází. Má žena pst!

SGANARELLOVA ŽENA (myslíc, že je sama): Jej, to je podobizna muže! A krásný, jako živý, zrovna mluvit může.

SGANARELLE (stranou a dívaje se své ženě pres rameno): Co si to prohlíží? A co pak na tom má? Hej, hola, moje cti, to něco znamená. A zdá se mí: už už já cítím podezření.

SGANARELLOVA ŽENA (nepozorujíc svého manžela): Ne, nad ten obrázek nic krásnějšího není; ta práce jistě byla dražší nad zlato. A jak to voní, ó!

SGANARELLE (stranou): Co, čerte, líbá to? Tak! Tu máš!

SGANARELLOVA ŽENA (pokračuje): Rekněm si, toť nad veškeru tužbu, tak pěkně rostlý muž když obstarává službu, a kdyby trošičku jen měl se k dvoření, hnedle by člověk stál i o pokušení. Muže tak hezkého proč osud nenalez mi? Můj starý plešatec, ten chrapoun –

SGANARELLE (vytrhne ji portrét): Čert tě vezmi! Tak jsme tě přistihli při činu docela, jak hanbou vláčíš čest drahého manžela. Když všecko započteš, dle tvého účtování pán není hoden snad své příliš vzácné paní? A vzal tě Belzebub a sper tě, ženo, kat: což lepší partií bys mohla si kdy přát? Vidí kdo něco na mně, co mi vytknout může? Ta postava i tvář, růst bezvadného muže, ten celý zjev, jenž pln je erotických vnad a pro nějž nocí dnem sta krásek slyším lkát, nu zkrátka, podmanivá osobnost má celá, to není pochoutka, aby ti vyhověla? A aby zadost měl tvůj mlsný apetit, má manžel kořeněn milencem ještě být?

SGANARELLOVA ŽENA: Však já tě prohlédla, nač tahle komedie: ty chceš tím způsobem…

SGANARELLE: Dost o tom, libo-li je. Toť dokázaná věc, neb ve svých rukou mám to corpus delicti, na které naříkám.

SGANARELLOVA ŽENA: Střež se mne rozčilit, já už se zlostí třesu, a novou urážku pámbuví neunesu. Slyš, tenhle šperk je můj a vydej mi ho zas, a mysli…

SGANARELLE: Myslím jen, že zakroutím ti vaz. Kéž jak ten obrázek by tak v mé pěsti byla i živá předloha!

SGANARELLOVA ŽENA: Proč?

SGANARELLE: Pro nic, moje milá. (...)

(......)