Moliére
překlad: František Vrba

ZTŘEŠTĚNEC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ČTVRTÉ DĚJSTVÍ

1. výstup

LELIO, přestrojený za Arména, MASKARILO.

MASKARILO:

Vidíte, sluší vám ta z Arménie móda.

LELIO:

Tenhleten nápad tvůj zas naději mi dodá.

MASKARILO:

Mám už tu náturu, nemívám dlouho vztek.
Chtěl jsem se zatvrdit – a už jsem zase změk.

LELIO:

A věř mi, prokážu ti jaksepatří vděk.
Hned jak budu mít čím, vrátím ti nazpátek,
cos pro mě udělal. Jen až budu svůj pán.

MASKARILO:

Tak dost! Spíš myslete na ten náš nový plán,
ať vaše ztřeštěnost nám v závěrečné fázi
to překvapení v něm zas hloupě nepřekazí.
Tak naučte se teď svou roli nazpaměť!

LELIO:

Jak ale pořídils u Trufaldina teď?

MASKARILO:

Toho jsem usmířil tím, že na toho pána
moc dobře platila má snaha předstíraná
o jeho záchranu, když jsem ho varoval,
aby si na slečnu teď dobrý pozor dal,
že jedna banda se zas chystá, jak ji chytí,
a že chtěli i mě zatáhnout do svých sítí,
jenže já vyvlík se z tohohle zátahu
a spěchám jemu dát patřičnou výstrahu.
A pustil jsem se pak v morálním rozhořčení
do lumpů, kteří dnes nám život v peklo mění,
a svěřil jsem se mu, že hledám klidný kout
pro spásu duše své, kde moh bych spočinout –
a protože jen v něm si vážím poctivce,
tak že bych u něho moc rád skončil, jestli chce,
abych mu zadarmo teď sloužil, bez odměny –
a nadto že bych mu odkázal svoje jmění,
plod svojí námahy, až opustím náš svět.
Na tuhle návnadu mi ovšem skočil hned
a budu v domě s ním! Ten plán se rozvíjí,
i pokud o vás jde a vaši Célii.
On totiž řekl mi, jak v noci zdálo se mu,
že synek ztracený se zase vrací k němu
a ohlásí se mu. A z toho snu teď vznik
můj nápad, moje lest, tenhle můj nový trik.

LELIO:

To jsi mi vykládal už dopodrobna dvakrát.

MASKARILO:

No, neuškodí vám, když vám dám třikrát zabrat,
ať si to vtlučete do hlavy.

LELIO:

Když mě ty průtahy opravdu nebaví.

MASKARILO:

Jen poslouchejte dál! Když budete tak zbrklý,
ty vaše naděje by se zas pěkně scvrkly.
Tak: Trufaldino žil původně v Neapoli
jako pan Ruberto. A do dneška ho bolí,
že zcela nevinně ho nařkli nepřátelé
z účasti v tamější prej protistátní mele,
takže hned musel pryč. Vzal nohy na ramena
a v Neapoli mu zůstala jeho žena
i s malou dceruškou – a obě zakrátko,
jak slyšel, umřely, žena i děvčátko.
Zůstal mu na světě jen synek, Horác jménem,
který v té době byl i se svým učitelem,
s nějakým Albertem v Boloni na školách.
A tak tam tedy psal náš ustaraný brach,
jenomže nadarmo. Dopisy přišly zpátky
sem do Mesiny k nám, kde zmořen těmi zmatky
se zatím usadil a je tu dvanáct let
pod jménem Trufaldin. – A těchle mých pár vět
vám znovu důrazně a jasně připomíná,
jak máte dneska jít na pana Trufaldina.
Vy jako obchodník z daleké Arménie
mu zprávu nesete, že jeho syn teď žije
v Turecku, kam ho dřív unesli piráti.
Vy jste ho vykoupil a on se navrátí
už brzy k tátovi a tuhle informaci
mu po vás posílá. Historek, (...)

(......)