Někdy kolem patnáctého roku věku již u Simony rodiče diagnostikovali rozvinutou formu grafomanie, v čemž je utvrdila následnou volbou povolání. Kromě spisovatelky na volné noze byla i matkou tří synů (dva měla z prvního manželství, jednoho s druhým manželem Borisem Ingrem), pečovatelkou o drobné domácí zvířectvo (pes, kočka, křeček) a náruživou návštěvnicí pohostinských zařízení.

Monyová se zaměřovala především na romány pro ženy, pro které sbírala inspiraci ve vlastním životě. Její román Tchyně a uzený… se stal předlohou stejnojmenného televizního filmu. S manželem Borisem Ingrem vlastnili vydavatelství Mony, ve kterém od roku 2002 vycházely její knihy.

Měla ráda modrou barvu, Vladimíra Mišíka, krvavý steak, "tullamorku", židovskou literaturu, kopretiny, motorismus, slunečné počasí. Nesnášela lež, sladká jídla, davovou psychózu, stereotyp, MHD, vlastní nedokonalost, ranní vstávání a hypochondry.

Simona Monyová byla v noci z 3. na 4. srpna 2011 zavražděna ve svém domě v Brně-Obřanech. Zemřela v důsledku četných bodných ran. Za vraždu byl odsouzen její manžel Boris Ingr, který ji údajně léta týral.