Simona Monyová

HRA SVALŮ
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Ukázky z knihy

Arnošta jsem poprvé spatřila přesně před dvěma lety, jedenácti měsíci, třemi týdny a čtyřmi dny. Seděly jsme s Tanou na betonových dlaždičkách rozpálených červencovým sluncem a šlapky si máchaly v chladné, silně chlorované vodě bazénu. Ještě teď si přesně vybavuji tu dráždivou štiplavou vůni, když někdo postříkal vodou zaprášené dlaždice sálající horkem.

Bylo nám dobře. Upíjely jsme z papírových kalíšků zteplalé pivo a skoro nevnímaly monotónní vřískot dětí na jednom z největších brněnských koupališť.

Mojí jedinou starostí tehdy bylo, zda jsem už dostatečně opálená do nových bavlněných šatů vanilkové barvy, a Táňa měla hlavu plnou podnikatelských plánů. Právě zřizovala vlastní kadeřnictví v suterénu panelového domu, kde jsme společně obývaly pronajatý dvoupokojový byt.

Život byl tenkrát nádherný. Čas nenápadně ukrajoval jeden bezstarostný den za druhým a svět nám ležel u nohou, jak už to v třiadvaceti bývá.

"Zaplaveme si?" zeptala se Táňa a já ráda souhlasila. Pobyt na sluníčku mne unavoval. Byla jsem malátná a zpitomělá třicetistupňovým vedrem. Líně a měkce jako kočka jsem se protáhla a s dobře hranou nenuceností odnesla pohárky od piva do koše. Pochopitelně, že jsem vypjala prsa, vtáhla břicho a pořádně narovnala ramena. Vzbuzovat zájem u mužů všech věkových kategorií bylo mojí nejnáruživější zálibou. S potěšením jsem zaznamenala, že malé představení zabralo. Muži se otáčeli, někteří obdivně zamručeli, jiní se jen mlsně usmívali. Moje (předpokládám, že vrozená) touha předvádět se mne vybičovala k bravurnímu skoku po hlavě do bazénu. Voda byla studená. Táňa na oprýskaných kovových schůdcích pištěla. Pomaličku, centimetr po centimetru se nořila do vody a sykala chladem. Náhle jí mohutná vlna šplouchla do obličeje, smáčela jí vlasy a řasenku rozpustila do dvou šedivých stružek.

"Pitomec," ulevila si Táňa směrem k mladíkovi, který újmu na jejím dokonalém zevnějšku způsobil.

Nevím, jak se to mohlo stát, a možná tomu ani nebudete věřit, ale už v tom okamžiku jsem věděla, že ten pitomec změní celý můj příští život.