<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Simona Monyová

TCHYNĚ A UZENÝ
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

 

 

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 Tato kniha na Novém Literárním doupěti
    1   >

 

Ukázky z knihy

Tvrzení, že člověk je nejušlechtilejší stvoření na světě, si lze vysvětlit tím, že mu to žádné jiné stvoření nevyvrátilo.
(G.Ch.Lichtenberg)

 

"Ty nemáš vodičku, viď, Garičku," řekla Alžběta Pokorná a s námahou se sehnula k plechové misce svého devět let starého kokršpaněla. Byla přesvědčená o tom, že jí rozumí. Dokonce mnohem lépe než většina lidí, které znala. Ani s Marií už to není takové jako dřív. Ta její skleróza! Včera přišla do kavárny v domácích pantoflích! Všichni po nich pokukovali s povýšeným úšklebkem.

"Taky na ně jednou dojde," chlácholila Marii, ačkoliv se za ni styděla. Dvě staré báby, co si přišly poklábosit nad kafem se šlehačkou.

Chodily do stejné kavárny, ve stejnou hodinu a stejný den v týdnu, už dobrých dvacet let. Alžběta se nechtěla zavedené tradice vzdát, ale s Marií to bylo čím dál tím horší. Minulý měsíc ji dokonce tvrdošíjně oslovovala "Blaženko" a když ji Alžběta opravila, zle se na ni osopila: "Já přece vím, jak se jmenuješ! Ty seš prostě nahluchlá!"

Alžběta nahluchlá nebyla. Chválabohu, zrak, sluch i paměť jí v necelých sedmasedmdesáti letech ještě sloužily. Jen kyčle pobolívaly. Někdy se nebyla schopná zvednout z postele, to pak musel Garička vyvenčit Hynek, její syn. A přestože mu kladla na srdce, že s Garičkem musí až na konec ulice a projít celý park, byli zpět za pár minut.

"Všechno udělal a já spěchám," ohrazoval se pokaždé Hynek.

Obětovala synovi celý život a takhle se jí odvděčil. Ani na procházku se psem nemůže místo ní jít, všechno mu je zatěžko!

"Slyšíš?" obrátila se na psa. "Už tam má zase nějakou couru! Zmalované ty holky chodí až běda. A skoro polonahé. Však jsou to všechno kdovíjaké flundry. Slušné děvče by nedopustilo, aby mu koukala z blůzky ramínka od podprsenky. Ale když jsem to Hynkovi pověděla, on hned na to, že ničemu nerozumím a že se to teď nosí. Ten aby se jich nezastával! Až to některá chytře navlíkne a nechá si udělat haranta, ještě mu bude stará máma dobrá, viď, Garičku?"

Pes si položil hlavu na přední packy a sledoval Alžbětu oddaným pohledem.

"Já vím, že se ti taky nelíbí, jak se k nám Hynek chová," pokračovala. "Už týden slibuje odvézt prádlo na mandl a ty potřebuješ vykoupat. Ale to se spíš dočkám smrti než pomoci vlastního syna!"

Schodiště vedoucí z podkroví rodinného domku zavrzalo. Alžběta mrkla na nástěnné hodiny. "Skoro jedenáct. Ať mi nikdo nepovídá, že slušná holka takhle trajdá po nocích!" Pes se zvedl a zaštěkal.

"Psst," položila si prst napříč přes tenké, vyschlé rty, zhasla světlo a klekla si na stoličku pod oknem. Skrz ručně háčkovanou záclonu neviděla moc dobře, ale měla tak aspoň jistotu, že ji Hynek nezahlédne.

"Už ji vede k brance," komentovala dění, aby pes nepřišel zkrátka. "A teď se s ní bude muchlovat. Na to čas má, ale když tě má vzít do parku, tak se kroutí."

Pes tiše zakňoural a přešlapoval na místě pod stoličkou.

"Už seš na mě moc těžkej, už tě neuzvednu, ty můj chudáčku," polaskala ho po hlavě. Pes se spokojeně uvelebil pod stoličkou.

"No, konečně. Tak už se od sebe odtrhli. Skoro čtvrt hodiny! To ta holka snad dělá schválně, aby všichni viděli. Jinak by se s ním olizovala nahoře v pokoji a ne celé ulici pěkně na očích, no nemám pravdu?"

Alžběta tiše zasténala, pes hbitě vyskočil, připraven ji chránit. "To nic," řekla konejšivě, "to jen ty moje zatrolený klouby. Bolí a bolí."

I přes tu bolest se nedokázala od okna odtrhnout. "Teď ji pohladil!" odfrkla zlostně. "Kdypak nás dva naposledy pohladil? Taky si nevzpomínáš, co?"

Alžběta pozorovala, jak dívka nasedla do malého vozu, a pocítila k ní prudkou zášť: "Jo, to se teďka žije jinak, co já se za celej život natahala tašek, ale teď už si i mladý slečinky musí vozit zadnici v autě, aby se náhodou nepředřely. A ten můj blbeček mává, div si paži nevykloubí, celej zfanfrněnej. A vůbec mu nedochází, že holka se zhlídla ne v něm, ale v baráku. K autíčku ještě vilka! To dá přece rozum!"

 Tato kniha na Novém Literárním doupěti

 

    1   >

 

 

 

[Listovat]

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky

TOPlist