Božena Němcová

NÁRODOPISNÉ A CESTOPISNÉ OBRÁZKY Z ČECH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Den svatební

O půl deváté zrána přišla jsem do vsi; pozvána jsouc s ženichovy strany, musela jsem jít do jeho statku. Hosti byli již pohromadě a ženich přistrojen. Měl žluté koženky, modrou vestu, černý šátek na krku, vysoké boty a modrý dlouhý kabát, na límci strakatě vyšívaný. Na klobouku měl celý strom rozmarýny, na němž od stopky až k vršku půlloktové konečky pentle všech barev navázány byly. Družba byl též tak přistrojen. - Na některých svatbách mají řečníka (plampače), ale toho zde nebylo. Za chvíli přišel dudák a všickni zasedli k stolům. Sotva se to stalo, nahnalo se do sednice hrůza dětí, stavíce se okolo kamen; to jmenují číhačky. Nejdříve přinesli na stůl pivní a hovězí polívku, potom hovězí maso s křenem a jelita. Když jsem ty ukrutné vrchovaté mísy spatřila, pomyslila jsem si: Není možná, aby to ti lidé snědli. Nevědělať jsem, že se z toho celé hejno vesnických výrostků nakrmí. Každý si vzal hodný kus pro sebe a ještě kus pro číhačky. Žádné dítě, žádný žebrák neodešel ze statku, aby se byl nenajedl, a byť by ho tam i živá duše neznala. To se mi líbilo a vzpomněla jsem si na skvostné tabule boháčů, od kterých častokráte sotva jaký drobeček nuznému odpadne. Já seděla ještě s dvěma opodál a snídala kávu a neomítky - svatební koláče. Po snídaní se děti trochu rozutíkaly, se stolů se sklidilo; ženichova matka sedla na lavici a vedle ní místo zemřelého otce ženichova jeho poručník. Ženich klekl nejdříve před matkou, políbil jí nohy a ruce, padl jí okolo krku a s pláčem děkoval za mateřské vychování, prose spolu o svaté požehnání. To když obdržel, klekl před poručníka a učinil totéž. Potom šel k sestrám a bratrům, děkoval jim za všecko, co mu dobrého v svobodném stavu prokázali. Ti ho slzami polévajíce, líbali a křížkem žehnali. Nato začal dudák hrát, vyšel ze dveří a ženich i družba i ostatní hosti za ním. Když přišli za vrata, přistoupily dvě ženy k dudákově straně a začaly červenými šátky točit a zpívat.

 

„Jak ty jsi, Jiříčku, z dobrého chování,
však budeš naříkat, až půjdeš od mámy,
od mámy, od mámy, od tvého tatička,
 budou ti plakávat modré tvé očička.“

S samým zpěvem přišli jsme až na dvůr, kde nevěsta jakožto sirotek u své sestry bydlela. Na dvoře i na náspi bylo čistě vyklizeno a dveře byly zavřeny. Postavili jsme se před ně a družba začal tlouci, s průvodem dud zpívaje:

 

„Tluču, tluču, otevřete,
vy, pantáto, neslyšíte,
Jiříkovi těžké srdce nedělejte!“

Tu se dvéře otevřely a družička, držíc džbánek piva v ruce, hosti přivítala, a připivši si, podala ho družbovi; ten se napil a opět jí ho vrátil; tak to udělali po třikráte. Potom jsme šli do sednice, kdež byli s nevěstiny strany hosti a houdek (huslař). Ženich zůstal po straně stát a družka začala:

 

„Jdi jen, družbo, do komory,
ona tam za dveřmi stojí,
bílým šátkem sobě
černé oči utírá;
vezmi ji jen za ručičku,
přiveď ty ji před mamičku,
aby jí to odpustila,
v čem ona ji rozhněvala.“

Několik žen, družba a ženichův (...)

(......)