Božena Němcová

SLOVENSKÉ POHÁDKY A POVĚSTI II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O JEDNOM STARÉM PSU A VLKU

Bača jeden měl starého psa, kterého volal Bodrika. Byl velmi stár, neměl už ani jediný zub, kulhal a po těle měl plno jizev od vlčích zubů. – Bylť vždy věrný bačův přítel a neohrožený obhájce stáda. Ale cože, když byl stár! “S starým psom na smetisko,“ řekl jednoho dne bača, „načože chovať starú psinu, veď muože mladý ouce hlídať.“ – Vyhnali starého Bodrika na smetisko a nedali mu ani žráti; mladého nachovali a pustili ven, aby hlídal.

Bylo to velice líto starému Bodriku, že ho bača vyhnal; lehl na smetisko a plakal. Přišla noc; mladý pes zalezl do búdy a usnul. Starý pes, zvyklý čujno spáti, spal i na smetisku jen tak na půl očka. Tu najednou ucítil vlka; vstal, chtě rychle přeskočiti plot, ale nohy sklesly mu slabostí, poněvadž byl lačen. – I smutně zase lehl a pomyslil si: „Keď ma gazda něnachoval a preč vyhnal, nuž nach si vlk oucu vezme.“ – Zůstal ležet a také ani nezaštěkal; mladý pes pevně spal, vlka necítil a vlk pěkně v tichosti ovci z košiaru si odnesl. – Ráno když gazda ovce dojiti přišel, viděl, že jedna chybí a že ji vlk odnesl. Teprv poznal, jak špatně mladý pes hlídal, litoval, že starému ublížil. “Eh veru, keby starý Bodrik bol striehol, nebol by vlk oucu odniesol,“ pravil, a přivolaje starého psa k sobě, pohladil ho a dobře nachoval. – Bodrik se mu okolo nohou uvíjel a všecek byl uradován. Večer neležel na smetisku, ani v budě, ale obcházel okolo košiaru, jako by věděl, že vlk, kde jednou ovci sežral, rád se válí. Vskutku vlk přišel, namlsán; ale tenkráte musel utříti hubu. – “Čože tu chceš?“ vyjel naň Bodrik, když se ku košiaru blížil.

„Nuž, čo chcem, oucu chcem,“ odpověděl vlk. – „Choj, oplan, ja ti oucu nedám,“ řekl mu Bodrik. „No, len mi jednu daj, muožeme ju mať do spolku.“ „Ja (...)

(......)