Božena Němcová

SLOVENSKÉ POHÁDKY A POVĚSTI II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O ZAKLETÉ SESTŘE

Jeden zeman měl dvě děti, malého ještě synáčka a krásnou již dceru na vydaj. Mimo těch dětí a ženy netěšilo ho nic tak jako lovení ryb. Jednoho dne vzal síť a šel po svém oblíbeném zaměstnání. I šel jaksi v myšlénkách a přišel k jednomu jezeru, kde ještě nikdy nebyl lovil. I lákalo ho vyhoditi tam síť, a dlouho se nerozmýšleje, také to učinil. A hle, sotva síť vyhodil, už ji vytahoval plnou ryb, tak pěkných a rozličnobarevných, že se na ně srdce smálo. – Vyhodil zeman po druhé síť a opět plnou vytáhl. I ulakomil se jaksi a chtěl i po třetí hoditi. Tu ale zaduje přes jezero vítr a vlny vysoko se vzdýmají, až na břeh se vyhrnujíce. Před zemanem ale octnul se v tom okamžení ošklivý, černý drak, že leknutím ztrnul. „Ako si sa opovážil tuto ryby lapať? Neslobodno v tejto vodě ryby lapať!“ – obořil se na zemana hrozným hlasem. Zeman počal ho prositi, že nevěděl, tam že se nesmí ryby lovit, a nabízel mu, co za ně chce, že mu je zaplatí. „Nechcem ja tvoje peniaze, ale chcem tvoju dcéru za ženu.“ I ulekl se zeman ještě více a nabízel drakovi celé svoje bohatství, jen aby dceru nežádal, ale drak nechtěl ani slyšeti a hrozným hlasem řval: „Či mi ju dáš, či nie?“

„Nedám ja moju dcéru takej ohave, ako si ty, za dve sítě rybíc,“ zakroutil hlavou otec.

„Tie ryby sa moji poddaní, ktorie ty si skántril, za to mně dáš tvoju dcéru, a čo bys ju aj nechcel dať – veď ja si ju vezmem – za sedem týždňou, za sedem dní, za sedem hodín si pre ňu prídem!“ – zvolal drak hrozným hlasem a opět zadul vítr po jezeře a drak zmizel.

Nechal zeman ryby ležeti a smuten vracel se domů. –  Krásná jeho dcera přišla mu v ústrety, ale nemohl se tehdáž bez bolesti a slzí na ni podívati. I zpytovala se dcera, cože se otci stalo, či ho hlava bolí, či mu z očí prišlo, či měl lov špatný?

„Oh dcéra moja, keby špatný býval!“ zavzdychl si otec a slze ho polily. Ptala se i žena, co se mu stalo, ale nemohl pro bolest srdce promluviti. Než konečně co měl dělati, musel přece ženě i dceři vyjeviti, co se mu bylo stalo. Matka pustila se do hrozného nářku, ale dcera, ač se ulekla, slyšíc, že si drak pro ni přijíti chce, přece rodiče těšila, aby nenaříkali, že snad ani pro ni nepřijde, a radila otci, aby ji v tu dobu dobře skryl. – Dalť otec hnedle budovati silnou věž, a když byla hotova, dal k ní železné dvéře a devět k nim přivěsiti zámků. Do té věže dceru skryl, pod devatero zámků, těše se, zeji tam drak nenajde.

Vypršela lhůta; sedm týdnův, sedm dní, sedm hodin minulo, tu zadul po zemanském dvoře silný vítr, zámky u věže padaly, dvéře samy se otevřely, ještě jednou vítr zahučel, a když vyděšení rodiče do věže běželi, dcery tam již nebylo. – Zmizela, jako by se byla pod ní zem slehla.

 –  Rodičům srdce div nepuklo – ale kam se obrátiti, kde hledati ztracenou! – Museli ji poručiti Pánubohu a těšiti se, jak mohli.

Otec zanechal lovení ryb a jeho jediným potěšením byl malý synek, jehož Stevan volali. Rostl jako z vody a pěkný byl jako panna. Vyučoval ho (...)

(......)