Božena Němcová

LISTY I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

12. Antonii Bohuslavě Čelakovské

V Domažlicích 14/2 1846.

 

Moje nejvroucnější pozdravení Vám vzkazuju,

 

přítelkyně, moje drahá!

 

Již jsem myslela, že sté na mne zapomněla, a hle! na hromnice dostala jsem Váš mně milý list. Těší mne, těší, že sté s celou Vaší rodinou zdráva. O kýž bych to mohla též říci, ale bohužel u nás je stálá nemocnice. Moje dobrá Dora je v posteli, co jsme zde; brzy se jí rány zacelí, a hned se zase všecko rozkvasí. Jako poutník bloudící po poušti Saharské s toužebností hledí, kdy zelený trávník uvidí, tak hledím i já, kdy sníh roztaje a kvítí se probudí, bych mé ubohé dítě na Boží světlo poslala; to je ten jediný lík. K tomu všemu máme vlhký byt, a teprv za několik dní se budem stěhovat. To bylo příčinou, že se nám všecky děti rozstonaly; na mne to vlhko též zlé působí, tak že se mi zhoršilo. Po velkonocích pojedu z té příčiny do Prahy, bych s Čejkou promluvila; je to trapný stav, když člověk ani den bez bolestí stráviti nemůže, a snad ani žádné pomoci očekávati nesmí. Ještě dobře, že se chráním melancholie, sice bych byla již pod zeleným rovem, z čeho bych si ale, kdybych neměla svaté materské povinnosti, pranic nedělala. Řeknete že mám ale ještě jednu povinnost, viďte? — Nu chvála Bohu, již se naše lípa zelená, již je v plném květu a nepozná, kdy lístek upadne! Jen aby nám Bůh její květ od vší pohromy uchránil! — Lituju, a jak velice, uvěříte jistě, že musíte i s Vaším nám všem tak drahým manželem od vlasti vzdálená žíti, a očitě se o pokrocích přesvědčiti nemůžete, které se denně činí.

Jsemť v Čechách, nedaleko té naší matičky Prahy, a přece je mi teskno; zde je lid ještě tak tuze pozadu, že se toho člověk zhrozí. Oni mluví česky, proto že neumějí německy i ale o vyšší vzdělanosti, o národním citu nevědí ani za mák. A co mám říct o selském lidu! V jedné vesnici učí zedník, tu zase truhlář, jinde též takový, který neumí ani pořádně číst, a když chce aby děti psaly, musí si dát předpis napsat. Sama pomyslete, kam to vede. Krvavé slze by člověk nad tím lidem plakal. Ale anděl páně nad ním bdí a nedá mu zahynout. Jak mnohé vlohy, jak mnohá bystrá hlava zajde, aniž k pravému usvědomění přijde. Oni to cítí, oni by se učili, ale což máji dělat, když jim žádný mesiáše nepošle. Málokterý, aby o historii co věděl, aneb knihu jak živ byl přečetl; než nyní přicházejí z vesnic, kde jsem známa, sami pro knihy, a večer při přástvách čtu. Ten selský lid, je moje radost; vždy okřeju, když mi podá selka mozolovitou pravici, a upřímně se zeptá: „Nu paní jak se máte? proč tak dlúho k nám nejdete?“ —

Co zde v několika vesnicech pravá zkáza je, ten v peklo prokletý Jesuitismus! Jsou zde na blízku dva Jesuité, od tak řečeného bratrstva, blázni! Ale nemáte pojmu, jak ti ubohý lid zbalamutili, do miziny přivedli, tak že chodí jako bludné ovce. Ani pomyslit na to nechci, neřku-li abych o tom psala. A toho stohlavého draka se nesmí žádný dotknout!— Ostatní sté beztoho v Květech čtla a něčeho se i dále ve Včele (...)

(......)