Božena Němcová

LISTY I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

20. Antonii Bohuslavě Čelakovské

V Neumarku dne 19ho prosince 1847.

 

Má drahá rozmilá přítelkyně!

 

Rok se chýlí ku konci a já teprv dané slovo splňuji, avšak Vy mi jistě odpustíte, neboť i já Vám odpustila dlouhé, předlouhé mlčení. Tu překáží domácí zaneprážnění, tu zase malá churavost, někdy zlý rozmar, a tak to jde den ode dne, no vždyť sama víte, jak to u nás ženských bývá. Dnes ráno když jsem si vše zařídila, umínila jsem si, odpoledne s Vámi se v duchu bavit a si pohovořit, a tu sedím u teplých kamen a nevím kde mám nejdříve začít, abych všecko pověděla a nic nezapomněla. Nejprvnější otázka je, zdali sté drahá Toninko již docela zdráva? P. Staněk mi psal, že sté byla nebezpečně nemocná, ale že již Vám lépe je. Lituju Vás velmi, drahá, a i Vašeho pana manžela a dítky, neboť vím jakých ouzkostí člověk zkusí, když mu někdo drahý stůně. A jak se vynachází pan manžel a dítky? Bylo to pro mne radostné překvapení, když jsem posledně v Praze byla a s panem manželem se tam sešla; nic nám nescházelo, když jsme se večer sešli a do jedenácti hodin povídali a se smáli, než Vy, a muselo Vám ve snu v uších znět. Pan manžel byl v dobrém rozmaru a rozveselil nás všecky a poškádlil; i pan švagr se nakazil a začal být vesel, jak jsem jej nikdy ještě neviděla. Poslední večer chtěla nás ale Lotinka potrestat, měli jsme klečet; ptáte se proč? Inu že jsme si dali na rozloučenou po hubičce. Nepověděla bych to, ale pan manžel povídal, že nejste žárlivá, jestli lhal, tedy s ním tu při srovnejte. Nejlépe bude, jestli se hněvat budete, když si necháte dát hubičky zpátky; s jedné strany může se to stát hned, s druhé, to jest z mé, až při shledání, potom zaplatím i s percenty. Jak povídám, bavila jsem se tenkráte v Praze velmi dobře a všecky drahé známé ve zdraví jsem nalezla; hlavu a srdce měla jsem plné rozkoší, ale nohy plné puchýřů od té Pražské dlažby, takže jsem od paní Vorlíkové v pantoflích domů jít musela. U nás v Neumarku máme mnohem měkčí dlažbu, zvlášt když trochu namokne. Pepinka Machotkova měla sice smutek, ale láska jí ho pomáhala nést; ta tichá dobrá duše mnoho zkusila, u lůžka svých nemocných příbuzných, přála bych jí, aby ve svém manželství tak šťastna byla, jako sté Vy. Také paní sestra Fricova byla veselá a zdravě vyhlížela; dětem jsem se podivila jak vyrostly, nejvíce však vyrostla a sesílila se Boženka Staňkova. „Je obraz Bohuslavy, jak v tváři tak v chování a smýšlení“, povídala Lotinka, a má poněkud pravdu. Mně se Boženka líbí, je tichá, dobrá holka, upřímná Češka, jen na její léta trochu příliš přísná, tím záhy zmoudří a nezakusí bláznovských, ale milých rozkoší mladického věku. Já posud ráda na svá mladá léta zpomínám, a posud se musím smát, když zpomenu na ty mnohé veselé kousky, které jsem co děvče vyvedla; vždyť nás ti mužové dost brzy moudrosti naučí.— Byla jsem také u paní Šafařikové; ta paní je při vší starosti a vlastní churavosti plná vtipu a humoru; od ní šli jsme s paní sestrou do Orlovky, kde se Jungmanovic (...)

(......)