Božena Němcová

LISTY I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

22. Karolíně Staňkové

V Neumarku dne 3ho března 1848.

 

Drahá přítelkyně!

 

Mně se již hnedle tak povede jako Tobě, to jest že nebudu moct za půl léta ani několik řádek napsat; u mne nepřekáží sice hospodářství, ale bolesti. Sotva odbyla jsem mé staré bolesti, dostala jsem bolení zubů a píchání v hlavě, a ta bolest nechce se dát nikterak odehnat. Snad bych tedy ještě s psaním odkládala, ale bojím se, abysi na mne nelála; já vím, Ty nejsi tak shovívavá jako já! —

List paní Čelakovské i tu malou lodičku pana Čelakovského obdržela jsem, i přiloženou ceduličku od Tvého pana manžele; měla jsem potěšení, že všecko zase zdrávo ve Vratislavi, a že si na mne zpomněli. Snad je letos tam navštívím, to je ale snad; na jisto nesmí nikdo teď jít. Stolce královské se boří a koruny se králům na hlavách třesou. — Je to hrůza, a kdož ví co bude víc! — Jestli napadne těm flegmatickým Němcům také nějaká regulace — tak zdejší čeští sedláci revoluci jmenují, — tedy kdo bude první na vidlice napíchnut než Stockbeimove (Stockböhme), neboť nás mají v žaludku, zrovna jako my je. Sestra Marie jela 18ho předešlý měsíc se svým mužem do Paříže, a tedy přijeli právě vhod. Bratr je zase v Miláně (vojákem); psala jsem mu, ale nemohu žádné odpovědi se dočkat; snad chudák již mrtev. Matka moje má starostí, až onemocněla; teď mysl má toulá se z jedné země do druhé. Z Čech letí do Pruska, z Pruska do Vlach, a nyní také ještě do Francouz zabíhá; tak jsem roztržitá a hlavu plnou starostí mám, že nemohu nyní ani pracovat. Jestli užíváš masopust tak jako já, tedy Jsi ještě mnoho o něm nezvěděla; jaké vyražení zde? A potom nemohu se ani z celého srdce radovat, mne bolí tuze ta lidská bída. O Lottinko, Ty nemáš pojmu o té nouzi, která panuje mezi chudým lidem; věř že by mnohý rozmazlený panský psík nežral to, co ta chudina jíst musí, a ještě se ani takové potravy do sytá nenají. Co se peněz prohejří, co se prohraje, na parádu dá a jiné darebnosti, a lidé hladem mrou! — O ta spravedlnost, ta láska křesťanská! — Hled, to je ten pokrok, tak se zdokonaluje člověčenstvo!— Když si všecko rozmyslím jak to je, a jak by to mělo být, tu pobádá mne vášeň, jít mezi ty ubohé a ukázat jim, kde hledat spravedlnost. „Dokud je pes na řetěze, zloději hej, jak řetěz přetrhne, potom je vej!“-

Slovanský bál získal si všeobecné slávy; proč nejel ale žádný z Prahy? Která representovala tam Češky? Já se neptám dle rodu, krásy a nádhernosti, ale která zastávala důstojně naše národní smýšlení?— Asi málo jich tam bylo. Přece bys buď Ty aneb některá hodná Češka tam na jednu besedu ject měly, aby seznaly druhé Slovanky i české vlastenky. Bohužel ale, že v Čechách těch vlastenek posud nemnoho je, asi jako modráčku v žitě. Věčná škoda, že nemáme národní kroj. Jak mnohem důstojnější, užitečnější a krásnější je národní kroj než to naše věčně měnící se opičení po módách žournalu Pařížského. Tu (...)

(......)