Božena Němcová

LISTY I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

34. Antonii Bohuslavě Čelakovské

16/2 49

 

Nejdříve musím Ti, má přítelkyně rozmilá, říct, proč tak dlouho na Tvůj a Tvého milého manžela list jsem nebyla odpověděla. Byla jsem mrzutá nesmírně a stonala jsem, ač ne k ulehnutí, přece mne mé staré bolesti a neobyčejné návaly krve tak trápily, že mi nebyla k chuti žádná ani ta nejmilejší práce. Velmi ráda se v listech pobavím s přáteli svými, ale neřáda to činím v traplivém rozmaru; proto ustavičně odkládala jsem s listem k Tobě, ač předzvídala jsem, že již mi to za zlé pokládat budeš. Nyní zase ulehčilo se mi poněkud v hlavě, a ihned beru péro, bych Tobě psala a s Tebou se radovala nad správou, která mne tuze potěšila,— jestli totiž jen pravdivá— správa to, že má náš drahý a milovaný Čelakovský dostat se do Prahy. O Toninko! jak bych se z toho těšila, kdyby se to stalo, a jak bych Ti to přála, kdybys mezi své se dostala; věru já bych tam v těch Němcích ani po smrti být nechtěla. Snad zase podaří se nám to někdy, že i my do Prahy se dostaneme, a potom zase byly bychom si blízko a těšily se pospolu. I z mnoho jiných ohledů byla by — nejen Tvého pana manžele, neboť to samo sebou se rozumí — ale i Tvá přítomnost v Praze potřebná. Slyšela si a víš nyní již beztoho, že chtějí v Praze paní založit dívčí školu; plán toho také Ti bude znám. Měla Jsi z tohoto tak důležitého ustanovení radost, ne-li?— O já také srdečně se nad tím zaradovala, a seč mé síly byly, byla k tomu přispívala; ale záhy předzvídala jsem, že asi celý ten pěkný plán se nevyvede, jak bychom si to přály. Vždyť znáš ty paní, ba vlastně ty je neznáš, neboť si tuze věřila slovům jejích, a dle svého smýšlení měřila si jejích. Já je lépe znám; ony tropily s vlastenectvím jen hříčky, vyvěsily tuto zástěrku a zastřely ní svou bezmeznou marnivost, slávychtivost, sobětnost, a co já vím jak všechny ty hříchy potutelné jmenovat mám. Myslejí když si připne slovanský tricolor, když si dá české jméno a trochu se naučí lépe česky rozprávět než ty panské frejličky, že se musí takovému hrozitánskému vlastenectví všickni Čechové kořit, a když se to nestane, cítí se taková hned uražena. Mnohá myslí, když přečtla dvě stránky z České (...)

(......)