Božena Němcová

LISTY I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

1850

41. Janu Konopovi

Dne 26. ledna 1850.

 

Milý Jene.

 

Zajisté myslíte si, že se staré přísloví „Sejdu s očí, sejdu z mysle“ i na nás upotřebit se dá, že totiž i my dávno již jsme na Vás a na všecky ostatní zapomněli. To se ale nedomýšlejte o nás a nedejte se nikdy naším dlouhým mlčením mýlit, proto přece zpomínáme často na Vás všecky, a zvlášt já s potěšením zpomínám na doby, co jsem s Vámi všemi strávila, a nikdy nezapomenu na obyvatelé okolí Domažlického. Věřte Jene, Vy smíte se pyšnit na to, že ste tamější rodák, tak poctivých a upřímných lidí, jako jsou krajané Vaši, nenajdete všude, ba málokde, toho opětný důkaz mám v zdejším okolí. Sedláci zdejší jsou bohatí, někteří tuze bohatí, že není řídká věc, aby dal sedlák dceři 30 — 40 ba třeba 60.000. Zato ale je spanštilý a ve všem opičí se po měšťáku jak v šatu tak v mravech. Ze jsou mezi nimi velmi vzdělaní sedláci, to pravda, neboť se mnoho čte, a Noviny drží si skoro každá obec; vůbec je zdejší sedlák vybroušenější, ale nepoctivý, hrdý, jakoužto krásnou cnost zdědili od měst. Ve statku sedláka bohatého nevyhlíží to jako u sedláka, ale jako u pána, všecko nářadí politirované, pokoje, zrcadla a t. d. A přece mi bylo u Vás mezi těmi prostými, srdečnými, poctivými buláky volněji být než zde. S potěšením dívala jsem se stokráte za těmi pěknými muži v těch bílých šérkách s širokým klobúkem na hlavě, zvlášt když pod ním byly dlouhé černé vlasy, a ne ostříhané, zde si takového vyšňořeného sedláka v kastorovém cilindru, v pantalonech a městským kabátu ani nevšimnu, a selky též tak; ty jsou samé hedbáví a zlato. Jen kdyby nebyli ti Vaší sedláci tak nedůvěřiví k nám bývali, to mi vždy je líto, když si na to zpomenu; nemyslete, to že mi kdy líto bylo, že tenkráte mého muže nezvolili, to nelitovala jsem, ale toho, že si mohli myslit, že jsme my tak falešní jako ti jejich ouředníci. Řekněte mi přece upřímně, jestlipak to již nahlídli, že nám křivdu udělali, že jsme upřímně s nimi smýšleli? Já bych Bůh ví vždy a všude s radostí všecko učinila, čím bych komu z nich službu prokázat mohla. Jen kdyby byli poslechli všecky a byli více četli, jak dobře by to nyní pro každého bylo. Copak teď tomu všemu říkají, a jak se to všecko jim zdá a líbí. Jaképak máte ouředníky při okresním soudu? — A kteří pak z Koutských pánů obdrželi služby při nových ouřadech? — Zdalipak mají sedláci k těm novým ouředníkům důvěru? Bohužel, jestli jsou u Vás takové jako na mnohých jiných místech, to nebude mít lid důvěru. Je to pěkná holota, mezi nimi, a takové lidi si má národ ještě draze platit. Bylo by mnoho co říct, ale musí držet člověk nynější čas pěkně za zuby. Copak čtete, máte-li pak Národní Noviny, aneb raději jestli ste měli, neboť teď jsou zapovězeny. Proč? Inu nelíbily se panu generálovi v Praze, vládě též ne, ani Němcům sedmašedesátníkům, (...)

(......)