Božena Němcová

LISTY I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

8. Antonii Bohuslavě Čelakovské

V Praze dne 18 24/7 45.

 

Drahá přítelkyně!

 

Jakž jsem se mohla hněvat, že sté mi tak dlouho nepsala, vždyť vím co to je, když čtyry dovádivé motýlky kolem poletujou, sužujou a škádlí, a k tomu domácí zanepráždění na člověka čeká. An jsem ale podpis míti musela, poprosila jsem Paní sestru, by se na místě Vás podepsala, což s ochotností učinila.

Děkuju Vám tedy, že sté dárek malý přijmula, je mi to opětní důkaz přátelské Vaší lásky.

Byla bych již dávno první svazek poslala, čekala jsem však na druhý, který ve čtrnácti dnech vyjde. Pan Doktor Staněk bude již tak laskav a zašle Vám je. Myslím že jich nejméně na šest svazků bude. Je to jen sebraná věc, a přece musím hlavu pod ostrý meč kritiky sklonit. Jeden povídá, že to není dost národně vypravováno, druhý že je snad mnoho přidáno a naše vlastenky mně docela všecko odepřely, že jsem to ani sama nepsala. Můj Bože! Posud se nenarodil člověk, který by se všem zachoval. — Já je napsala, jak je lid povídá, ovšem že některé hloupé zbytečnosti vynechat se musejí; snad je to chyba, že jsem to sprosté děťátko trochu fábory a kvítím vyšňořila. Ale nemohu si jinak pomoct. Tak jako Erben své „Tři prádelny“ v loňské Včele vypravuje, nebudu snad nikdy umět vypravovat, leč bych dlouho na venku byla a ducha národního skrz na skrze tak pojala jako on. Ta jediná „Jak Jaromil k štěstí přišel“, ta není docela národní; kousek látky jsem si pamatovala z dětských let, a že se mi líbila, přidělala jsem si to ostatní sama. To mi již odpuste; pište, jak se Vám a Panu manželi líbiti budou; s Vaším rozsudkem se spokojím. Ale upřímně! —

S tím almanachem je strast a bída. Já nemám od žádné ani řádky a čas již vypršel. Avšak ráda svůj ouřad složím, ať jej převezme, která si umí lásku spisovatelkyň více získat, než já. Ony mě nemaji rádi. Mám prý pro takový úřad málo ohně, řekla sleč. Volfova, a sleč. Růžičkova: „Kdyby nebylo Němcové, tak by byl almanach jistě letos vyšel, ale ona mnoho požaduje. Ani tu báseň nepochválila, co jsem tenkráte v sezení čtla.“ Pamatujete se? Což mám dělat? Vždyť mně nic k posuzování nedaly. Drahá duše! vždyť ono jim nezáleželo tak mnoho na tom, proč se to vlastně státi by mělo, ono jim bylo jen o slávu. Myslely že se to překlady a trochu básničkami odbyde, ale když slyšely o původních prácech, ochably k letu natažené perutě. A já je měla snad na ten nešťastný Parnas bičem dohánět. Velmi málo by jich vybral, který s námi stejně smejšleji.

Jestli pak se Vám již ty boje mezi Havlíčkem a Tylem do rukou dostaly? Ta první kritika je přece jen hanebná; když přišel Havlíček z Rus a venku, kde se krátký čas zdržoval, epigramy na naše nejslavnější, muže jako „Kollár, Jungman“ a t. d. dělal, to bylo křiku o jeho drzosti, a nyní na všecko (...)

(......)