Božena Němcová

LISTY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

105. Žofii Rottové

17/5

 

Drahá, rozmilá sestro!

 

Zase tedy jen písemně s Tebou pohovořit mi dovoleno; když vzdálení jsme od našich milých, když touha po nich celé bytosti naší se zmocní tak, že bychom hotovi byli za každý pohled do tváří jejich rok svého živobytí dáti, ach pak teprv cítíme tu dobrotu, moci se alespoň v písmě vyslovit. Jaká by to muka byly, nevědět ničeho o nich, nemoci jim sdělit myšlénky své! — Kdybych uposlechla vždy hlasu srdce a při každé zpomínce na Vás psala, zajístě by pošta nestačila jezdit. Ale co plátno, budete chtít ještě něco jiného slyšet než pouhé nářky moje, a proto čekala jsem vždy, až se mi zajímavější předmět udá, zdejší život je ale tak pražen všech zajímavějších dějů, že přece jen o sobě mluvit musím a list jednotvárný Ti odeslat, kdežto jsem chtěla, aby každého z vás něco v něm zajímalo. — Cesta naše byla dobrá; celý den bylo teplo a jasno a noc krásná; ve 1/4 10 byli jsme v Prespurku a ráno ve 1/4 6 ve Vacově; děti byly veselý (Marii též k nim počítám) — Jaroušek je ustavičně poučoval, a když jedna nebo druhá anebo obě dvě usnuly, vzal si psíka a vykládal mu, jak se která řeka jmenuje, a dělal mu kázání, jak se má na cestě chovat. Byl velmi čilý, i dlouho do noci neusnul, teprv za Prespurkem, a sotva se rozednívalo, probudil se a první otázka byla, je-li vidět Dunaj, — a když právě z ranní lehké mhly vidět bylo lesklý pás vážného toho baťka (táty), tak mu říkají - zbudil honem Marii i Doru a musely se koukat. Ve Vacově zjednala jsem ihned příležitost, ale přece teprv v 8 hodin jsme vyjeli, neboť Madar, když má zapřahat, teprv zpomene, že má koně nekované, vůz že potřebuje správku a řemínky že jsou potrhaný. Z Vacova do Ďarmot je 5 mil, my ale přijeli teprv v 6 hodin večer domů, z toho suď, jaká to cesta; teprv čtyry dni tomu bylo, co přestalo pršet, a kdybych byla o tři dni dříve přijela, nebyl by mě nikdo vezl ani za 50 fr CM, taková propastná cesta byla. Viděla jsem to posud; kdo neviděl uherské bláto, ten si o blátě nemůže žádný pojem udělat, to je bláto předpotopní ještě. Nemohli jsme ani všude na voze zůstat, sice by nás tři dobré koně, které při lehkém vozíku připřáhnuté byli, neutáhli; kdyby dětí nebylo, raději byla bych šla pěšky, neboť je to nyní radost být v poli. Obilí zde navzdor zimě mnohem krásněji zrostlé než v Čechách a stromy jedním sloveni květem obsypané; lidé si přislibují neobyčejnou úrodu, jakkoli se každý bál té neobyčejné zde zimy. Ipola tak byla vystoupla, že když jsme na poslední pahorek před Ďarmoty dojeli, město před námi leželo jako nějaký přístav; celá ta kotlina jedno jezero. Velice jsem se zarmoutila, neboť moje zalíbená procházka do Podlužanských lesů byla na dlouho zkažena. — Němec se mrzel, že jsem mu nedala vědět, kdy přijedu, ostatně byl ale s mým ustanovením spokojen a ráčil mi to i najevo dáti. Já ale nemohu být spokojená, neboť mi kvartir nezaopatřil a zde nemohu zůstat; společná kuchyň, s jedním sporníkem, a žádná komora k tomu, je věc velmi (...)

(......)