Božena Němcová

LISTY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

107. Žofii Rottové

24/6

 

Tvůj list, Ty má rozkošná milá sestro, mně byl tak milý jako pútníku kytice v pusté krajině, a jako Tys do mého drobného nestejného písma tak si se zahleděla, až se na Tebe oči moje usmívaly, tak i já ráda viděla jsem Tvoje mužské, velké písmo, ty pevné tahy, které poukazují na takovoutéž duši a celou mně Tě představovaly, ale ty Tvoje milé, jemné, upřímné oči, ty já vidím nejkrásněji na mne se usmívat, když na procházce květinky očka svá ke mně pozdvihují. — Byla bych Ti hned ráda odpověděla, ale ty nehody stíhaly jedna druhů, že jsem se ani zpamatovat nemohla; však Ti to Johanka poví, co to všecko je. Matka Tvoje bála se, že Tě to bude trápit, aby Ti to tedy neříkal nikdo, já ale, moje drahá duše, vím, žes horší muka již přestála, aniž kdo o tom zvěděl, proč bys nesnesla tiše i nehodu, která potkala mě, když já sama tak činím! Viď že se nebudeš nad tím příliš rmůtit, a potěšíš se jako já? — Podíl vezme každá upřímná duše, to jsem přesvědčená, ale k čemu by se kdo jiný trápil, když mi tím nic neprospěje; to je ovšem výmluva všech lidumilů, kteří se neradi oč trápí, ale vskutku nedá se v té věci nic činit, leč tiše a odhodlaně očekávat, jak se věc skončí, a nedělat si žádných bláhových nadějí. — Kdybychom neměli tak mnoho zbytečných potřeb, věru bychom se nemuseli tak rmůtit, když se nám na příjmech o nějaké sto ujme, a tak není potřeba jen trochu odhodlanosti, by člověk steré zbytečnosti odhodil. Denně chodívám okolo té cikánské rodiny u hřbitova, která tam v zimě ubytovaná byla v dřevěné kostnici — bouda to jen —, a jak se jaro probudilo, jen na zelenu stolujú a spí; proč mohu svobodně žít, nikomu se nepronajmút, aniž se prácí namáhat? — poněvadž nemají jen malých potřeb, co by za den dvakrát se najedli — čehokolvěk. Šat ten chatrný si lecjaks vynajdú, nač jim se starat? — Neschvaluju jich lenivost, ale nemohu také upřít, že jich život chová v sobě rozkoší, kterých se zbavit jim musí přijít za těžko. Oni k. p. nemohu vydržet dlúho v stavení a dokonce ne spát, ale není pak to tisíckrát lepší a zdravější spát na trávě, pod akacem, nad sebú hvězdnaté nebe, než v ztuchlé díře, s okénky na dlaň, nikdy neotevřenými, kde je stropem skoro člověk přikryt? — Věru já sama bych se bála zadechnutí. Ach ty akacie jak krásně kvetly! Všude plno, v ulicích jsou řadami u domů, po polích, zahradách, a ten hřbitov je les akaciový! To byla vůně, že všecek ten zápach z louží přemohla! — Tu byl každý hrob posypán bílým květem, jako by příroda chtěla  ozdobit jednou v roce ty zpustošené hroby a zapomenuté. Ty nevíš ani, drahá, že já nyní dostala jsem památku k obstarání na hřbitově zdejším — hrob to známého, Čecha, zemřelého finančního raddy Negro. Umřel na vodnatelnost — paní souchotinářka s jediným synem odjela, a poněvadž poslední čas já vždy u ní být musila a jí těšit, — pěkná to úloha v mém stavu — velmi si mě zamilovala, a když odjela, dala mi na památku spisy Shekeaspeara, psa a ten rov. Jak ji to bolelo, že na (...)

(......)