Božena Němcová

LISTY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

125. Josefu Němci

14/11 1854

 

Milý muži!

 

Budeš už mít starost, proč ti tak dlouho nepíšu, viď? — Ale jen proto, že jsem neměla ty dni ani od psaní. To stěhování mně strhlo ze všeho a ta činže. Měla jsem dát napřed, ale posud jsem ji nedala, na štěstí je ten pán nějaký svědomitý člověk, že na mne nehartusí. Musela jsem nechat mýt i já ještě všecko, protože bychom pro zápach tu byli nemohli vydržet. Zůstávala tu nějaká křtěná židovka a ta si držela v pokoji kachny, husy, holuby a psy, dvě léta neotevřela okna, ani nemyla, a poněvadž k sobě nikoho nepustila, nevěděli, jaký to nepořádek, až když náhodou domácí na to přišel, hned ji vypověděl. Když jsem se na byt dívala, nebyla doma a domácí vedl mne do prvního poschodí k jedné paní a povídal: „Zrovna takový že je ten nahoře“. Tam se mi to líbilo a dala jsem závdavek. Pak bylo pozdě. Ostatně toho nyní nelituju. Byt je hezký, a co nejhlavněji, velmi zdravý; kdyby toho nebylo, nebyly bychom se toho zápachu zde ani zprostily. Trochu chladno je v tom jednom pokojíku, co jde na pavlač, ale ten týhoden se pavlač zahradí, pak to bude líp. — Karla mám zrovna naproti, jak vyhlídnu z okna, mám naproti zahradu, Hrádek, nemocnici, nahoře porodnici a blázinec. Z menšího pokojíku, co jde na pavlač, vidím na Emauzský klášter, do zahrad, na Vltavu, Smíchov a všecky ty vrchy za Smíchovem. — V každém bytu je něco, co mrzí, to si musí už nechat člověk líbit. Daleko máme do města, ale tamodtud bylo také daleko. — Že mám Hynka vždy na očích, myslel si, ach Bože, toho já beztoho ustavi[čně] vidím. — Na dušičky byly jsme na hřbitově, nesla jsem mu tam věnec. Z jara bude mít hrob celý zarostlý břečtanem a barvínkem. Ještě jeden kvítek barvínku jsem tam našla, a ten ti posílám. — Jak bys mohl si myslit, že zapomeneme. — Mně se často o něm zdá, to se mi ale vždy ten den tak stýská, že to ani nemohu nikomu vyslovit. Já vůbec nerada mluvím o tom, protože se spíše přemoct mohu, když nevyslovím, co mne hněte a bolí. — Karel chudák má teď zle, zkusí dost. Zimy hrozně tuhé nastávají, a když musí ráno a večer přikrývat skleníky a zahřívárny rohožemi a prkny, což všecko plno sněhu je, omrznou mu ruce dost. Má je cely opuchly. — V neděli přišel s pláčem domů. Proto ho to ale nemrzí; jen kdyby mohl v neděli si hrát, on je vždy starý dětina. V neděli má oběd u Kuřáků, tam jsou tří syni, nejstarší jako Karel, a to dělají zase lučbu a hrajou. To jsou jeho svátky. Někdy ho vezmou do divadla. Když ale doma zůstanou, to přijde vždy pro Jarouše a jsou tam do 9 hodin večer. Fiala dal mu tenhle měsíc 1 f CM, aby měl příspěvek na boty. Je to hodný, dobrý člověk. Musíš mu psát. — Piš, že jsem ti psala, jak se o něho stará, děkuj mu a pros ho, aby i dále o něho jako otec pečoval, aby z něho byl šikovný zahradník (oni se nepočítají k řemeslu). Že tě okolnosti nutí nyní, že se nemůžeš sám ani starat o něho, ani přesvědčit o jeho chování, aby tedy on byl tak dobrotiv a opatrné oko na něho měl. Pozdravuj také paní jeho, (...)

(......)