Božena Němcová

LISTY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

160. Samu Chalupkovi

V Praze 22./11. 1855

 

Velevážený příteli!

 

Snad si již myslíte, že jsem na dané slovo zapomněla, psát hned po příjezde do Prahy. Nezapomněla jsem, ale přenášeli jsme se do jiného bytu, pak návštěvy, a ty krátké dni, kde člověk ani hrubě nic jiného nedělá, než spí, to vše zdrželo mne, že jsem ani své vlastní vůli vyhovět nemohla, bych vědomost o sobě dala. Zdráva jsem se vrátila i vše zdrávo našla, a to přece jen nejhlavnější věc, neboť když jsem já zdráva, tu se mi ty všeliké starosti a miserie, jakýchž máme každý z nás až dost, zdají snesitelnější, ale když choroba tíží, tu se zdá ten svět ještě smutnější, než vskutku je. Veselejší mysl mám ale co děkovat krásné přírodě u Vás a příjemnému obcování s Vámi, milí přátelé. Jmenovitě mi pobytí u Vás a v Březně zůstane nezapomenutelné; já se cítila jako doma, a věru bych se neprotivila, kdyby mne chtěli do Lehoty vypovědít asi na půl léta. — Já se těšila, že budu moci aspoň v Bystrici ještě pobýt, ale vysoká porta se bála, že jí věrné ovečky zdurím, a proto jsem dostala Weisung, gleich in die Heimat zurückzukehren! — a sice přišlo to ještě rychlíkem (estafetou). „Safraporte, toť si přece něco,“ myslila jsem si, „když se tě tak bojí!“ — než přece bych raději nebyla v jistých očích ničím, než něčím důležitým, je to velmi nepohodlné a mne to stálo všelikých radostí a mnoho pohádek pěkných, — a jmenovitě že jsem Vás již neviděla a s Vámi mluvit nemohla, což by mne bylo těšilo velmi. Byla bych Vám ráda pověděla, jak jsem v Revúci vyřídila. — Mnoho slibů, ale snad málo skutků — farář Reuss má celou tu sbírku u sebe, ukázal mi ji, ale dát mi ji nechtěl, že z ní prý študuje. Musí to být ale zřídka kdy, poněvadž bylo vše v komoře a prachu na tom, jako by to v staré zvonici sto let leželo. — Také svazek písní jsem viděla a řekla, že Vy sbíráte písně a vydat chcete, aby je poslal Vám, ale na to neřekl nic. Konečně po dlouhém domlouvání jsem toliko to vymohla: že mi pošle nejkrásnějších pohádek, jež starý jeho pán otec zpracoval a on pro tisk opravuje, abych hleděla zde je vydat. Dále řekl, že v té sbírce prý mnoho není, co by zač stálo, mimo těch asi dvanácti pěkných, jež on vybral, — a že bych tedy ničehož si vybrat nemohla. Že by prý nerad, aby se to rozházelo, a že to chce uložit, třebas prý v Pražském museumu. Slíbil mi, že mi to vše pošle — (kdyby to bylo zde, mohla bych si to přece přehlídnout), ale já velice pochybuju, že bude v slibu stát, ba ani rukopis k tisku nepošle. A škoda škodná, „když to zase zůstane ležet, bůhvíjak dlouho. — Dr Reuss dal mi rukopis, krátký přehled starožitností, co dílem v Gemerské, Boršod. i Zvolenské stolici sebrali již, a kde by se skoro s jistotou mohly hledat. Dal mi to k vlastnímu použití, ale já to dám do Musejníka. — Pan Tomašík je srdečný velmi člověk; poslal hned pro Škultetyho, ale ten měl sýpku a nevím co ještě, a tudy nemohl přijít, a já zase, ačkoliv mne srdečně zval, do Rozložné nemohla jít; (a dobře bylo, sice by (...)

(......)