Božena Němcová

LISTY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

175. Synu Karlovi

18 24/7 56.-

 

Milý Karle!

 

Nediv se, že jsem se na Tebe hněvala, jen pomysli, že to je 9 neděl, tedy přes dva měsíce, co jsem od Tebe list nedostala. — Kdybys byl v Americe, nebo vojákem, nebo na cestách, bylo by to zcela něco jiného, takto ale ze Sagan, kde mohu mít list za den a kde máš tolik [času], abys mi za čtrnácte dní neb měsíc jednou psal, musí to být každému divno a pan Fiala se také na to mrzel, že nás zanedbáváš. — Neřiď se dle toho, co ti řeknou jiní lidé, a jestli oni nepíšou, abys Ty také nepsal, oni jsou jisté povinnosti, které nepředpisuje žádný zákon, ba které snad lidé obyčejné za zbytečné drží, které ale srdce velí abychom plnili, — a ty nezanedbej, a časté pamatování na svoje milé je jedna z oněch povinností nám drahých, a sice památka taková, která by je o tom přesvědčila, rozumíš? — Já si ovšem hned myslila, že se list buď ztratil, buď že jsi nemocen, což bohužel obě se stalo, ale je tomu již hezky dávno, co Ti táta psal, a tedy si věděl, že jsme Tvůj list nedostali, měl jsi psát hned. — Po druhé tak dlouho nemeškej. — A cožpak nemohla Aida za Tebe lístek napsat, jestli jsi s rukou psát nemohl? — To mne věru od těch našich bolí, že oni takoví jsou! — S tím listem se holečku více neshledáme, hlásit se oň nemůžem, protože nemáme recepis; byla to hloupost, žes dal doň peníze a neohlásil je, lepší když po druhé nic nepošleš, nech si to na svoje vyražení, vždyť oni ti to děti přejou a nežádají toho od Tebe. — Papírové peníze daji se ještě podstrčit, ale jiné ne, to si můžeš myslit, a kdyby se to prozradilo, je hodná pokuta. — Musíš tedy, co v tom psaní důležitějšího bylo, v krátkosti ještě jednou poznamenat mi, a jestli tam byl list panu Fialový ještě jednou mu psát. — Ale pročpak mi, Karle, nepíšeš, co Ti vlastně bylo s rukou, co jsi's na ní udělal, nebo jestli samo od sebe — a ty vředy, vždyť jsi ty nikdy na ně netrpěl — Piš mi to všecko, i čím jsi se léčil. — Jakýpak máte byt? — Zdá se mi, že Ti to povětří tam neslouží? Jestli by to mělo být, to bych nerada, abys tam byl tak dlouho, jak jsi's předsevzal. Děláš mi tím nezdravím starosti, já vím, jak to je, když se necítí člověk zdráv, jaká nevolnost tu mysl tíží, a nepřála bych si to u Vás, to víš že jsem vždy jen dbala, abyste nestonali. — Jestlipak se koupáš? — Jen to nezanedbej, a jak Ti bude líp, ať se šetříš! Kterápak to byla ruka? — Vše mi to popiš a pošli mi recepty, máš-li jaké, já se na to zeptám pana doktora Lambla. — Jez hodně maso, napi se někdy dobrého piva, a budeš zase lépe vyhlížet, a jen prosím Tě se koupej, anebo alespoň každý den měj prsa a krk i hlavu studenou vodou. — Kdepak jsi ležel? — Mně se často o Tobě zdálo a já jsem říkala vždy, že Ti něco musí být, ovšem že jsou sny jen výtvor rozčílené mysle, ale jsou tušení v duši člověka, které se nedají vysvětlit, a ty se pak i do snů přenášejí, a já tušila, že jsi nemocen, jen táta mi to vždy vymlouval, a že jen nedbáš, říkal. — No já Ti to odpouštím, ale po druhé (...)

(......)