Božena Němcová

LISTY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

188. Sestře Adéle

V Praze 22. listopadu 1856.

 

Má milá Adélo! Tvůj dopis mne nekonečně potěšil, třebas mne lítostivě naladil. Smutné jsou poměry, jaké vládnou v naší rodině, nikdo nemůže říci: „Já jsem šťasten!“ — a přece není mezi námi jediného zlého srdce! Ty a dva bratři můžete ovšem ještě býti šťastni, leč s námi třemi je už konec. Marie opravdu mohla by býti nejspokojenější, kdyby dovedla zušlechtiti ducha, jedině tím mohla by se osvoboditi a učila by se lehčeji nésti pouta, která ji budou tížiti vždy víc a více. Pamatuj si, Adélo, manželství může býti nebem, kde je láska a vzájemná úcta, mění se však v peklo, jakmile klesne ke sprostotě. Bohužel je to tak u Marie a částečně i u mne! Vdala jsem se jednak z vlastního nerozumu, jednak z dobře míněného přemlouvání matčina a Němcova. Adélo, v osmi dnech svého manželství plakala jsem první své slzy — hořké to slzy! Jak krásným, jak nádherným představovala jsem si žití po boku milovaného muže, leč ten život mne určen nebyl! To jen viděla jsem velmi záhy, ačkoliv málo jsem znala svět a byla dosud mladá, že naše povahy se k sobě nehodí a že mezi námi nikdy nemůže býti pravý soulad. To také nenastalo a v mém manželském životě naskytlo se velmi mnoho smutných zlozvuků. Z počátku nebyla jsem ještě tak rozumná, abych našla pravý tón, a tak cítila jsem své neštěstí tím hlouběji. Zbyla mi jediná vášeň — láska k mým dětem, a pro tu trpěla jsem výsměchy, všechny sprostoty, pro tu obětovala jsem se otroctví, jež je často mnohem horší než otroctví v Americe. — Leč všechno dospěje jistého stupně, pak nadchází krise; tak tomu bylo i u mne — když jsem byla nejnešťastnější, vzešla mně krásná hvězda lásky — jako poutníkovi, tápe-li v temnotách! Ta mi zasvitla na cestu a té jsem následovala. Byla to poesie, již neštěstí jako zázračný květ ve mně k životu probudilo! Ta jediná oslazuje mi život a já zasvětila jsem se jí na věky! Ona naučila mne lidi milovati, ona zabránila, že jsem nikdy neutonula ve sprostotě života, a ona lepším učinila mé srdce, zušlechtila mou mysl. Ona také zjednala mi poklid v manželství. Pracemi svého ducha stanula jsem na stupni, že mohu býti pro svou osobu od muže nezávislá, zjednala jsem si úctu všech snaživých lidí; jsouc trpělivá a shovívavá k chybám lidí, za několik obětavých služeb z lásky získala jsem mnohé družné srdce. Můj muž mne nyní ctí, ba on mne z celé duše miluje — a kdyby bylo možno, aby v mém srdci ochladlá úcta a láska znovu se ujala, mohlo by to dobře dopadat, — leč bohužel — srdce nedá si poroučeti — a jenom rozum přimlouvá se za něho a přátelství, vyplývající z dlouhého návyku — — —

Ó Adélo, co jsem se nabojovala, co protrpěla, než jsem došla tak daleko, jak jsem! Nikomu bych toho nepřála z vás, je k tomu třeba mnoho duševní síly, mnoho lásky k lidstvu, aby člověk v boji tom nepodlehl! Má milá sestro, takových bojů duch tvůj ještě nezakusil a — je nakonec lépe, nezvíš-li toho nikdy! A víš-li pak, který to milý obraz byl, jenž mne stále jakoby (...)

(......)