Božena Němcová

LISTY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

156. Josefu Němci

V Brezně 25/9 55.

 

Tvůj list od 21/9, v němž mi tolik výčitek děláš a tak dlouhé kázání držíš, dostala jsem včera, právě když jsem do vozu sedala; Slota mi ho přinesl. Je to bída, kdybych měla zbytečných peněz, poslala bych Vám byla dávno — ale tak nemohu. Ať jde Marie k Štulc., je-li doma, jako že již je, a řekne mu, snad tu práci, co má, si podrží, a může jí pár zlatých dát, né-li, snad se dovtípí a řekne hraběnce. Je mi divno, že posud nic nepsala ani nevzkázala, je-li v Praze, mohl by se jí zeptat, ale tuším že není v Praze, že na cestě je, a nyní ve Vídni, nebo ji tam čekali v institute Bílkovém. Jestli sama do stěhování nepřijedu, pošlu práci po po?tě, abyste měli nájem. — Ať se podívá Dora k paní Čermákové také, je-li doma, a zeptá se jí, zdali obdržela babičku. Já to uznávám všecko, že vám tam není dobře, ale nemohu pomoct. — Ty povídáš, že nic neprospěju, abych se vrátila, — řekni, co by mi řekli? — A jakou bych měla budoucně podporu, kdybych je zklamala, — to neudělám; a když mám pro svoje zdraví něco udělat, tedy Tě ujišťuju, že mi zde lépe slouží než doma. Kdybych nyní domů šla, špatnou radost byste ze mě měli, neboť jsem ještě kúpel nestrávila, ale až ještě čas tu budu v horském povětří, pak jistě lépe vyhlížet budu, i silnější budu. A nyní, kde je zde tak krásně teplo a jasno, bych se měla vrátit? — Včera přijela jsem pozdě sem, slezla tedy v hostinci, abych Zechentnera neburcovala, — ale poslala jsem mu lístek. —

26/9

Co jsem to psala, slyším už za dveři „slobodno?“ — a Zechentner tu. Šla jsem hned s ním k matce jeho, leží chudák, byla těžce nemocná, choleru a pak do typhusu padla. — Jsou to věru hodní lidé, on měl takovou radost a jeho lidé taky — jedině to zpozdilost, že si všecky mne představujou jako bůhvíjak vysoko se nosící paní spisovatelku, a tudy myslí, že i jinak mluvit musí, — že je mi to mnohdy tuze k smíchu — ale když vidí, že jsem né-li horší, nic lepší než ony, tu jsou teprv upřimný a ukazujou mi tu největší lásku. Musela jsem hned také k Chaloupkovic, kde jsem též dobře přijata byla, — a starý pán, že musím bratra navštívit v Lehotě. Zechentner hned, že mě tam doveze a paní Chaloupkova že pojede s sebou. Tedy jsme odpoledne jeli; Lehotský Chaloupka je velmi vzdělaný chlap a lépe se mi líbí než zdejší Chaloupkovic. A ona je taková upřímná Slováčka; posud zpomíná, jak Lamblove u nich byli a že to byli švarní šuhajci a hned že byli jako doma. Mám je pozdravovat, a že by je ráda ještě jednou viděla. Ta Lehota je jako zavátá v těch horách, ale (...)

(......)