Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstup pátý

LIONNE. PŘEDEŠLÍ.

LIONNE: Ah, dobré jitro, Lefevre! Co říkáte tomu listu?

LEFEVRE: Jest to věru potěšitelné, že Moliere právě přítomen jest.

LIONNE: Jakže, pan Moliere, on sám?

MOLIERE (v zímničném rozčilení): Ano Exelencí, já sám, všecek ještě rozčilen a ohromen dojmem denunciace, kterou v třesoucí se ruce držím.

LIONNE: Nový kus, který zamýšlíte co nejdříve provozovati, uvádí se v podezření.

MOLIERE: Nikoli, Exelencí, v podezření. Zhanobivše lživě pravý záměr kusu toho, chtěli napotom odpovědnost provozování vložiti na svědomí muže, který ale příliš spravedliv a právamilovný jest, než aby věc umění obětoval pokrytcům –

LIONNE: Ale umění, milý Moliere, nesmí obecným ústavům příčinu k pohoršení zavdati. Avšak sdělte mně upřímně obsah Tartuffa a uvidíte, zdali umím satiru od paskvilu rozeznati. Posadme se! (Posadí se.)

DUBOIS (stranou): Již jedenáct hodin – avšak – Moliera poslouchat – (Vezme sesli.)

LEFEVRE: Zmeškám sice soudní sezení – ale takového cos se hned zase nepřihodí. (Vezme sesli a sedne.) (Sedli všickni.)

MOLIERE (ačkoliv velice rozčilen, nezapomíná, s kým mluví): Exelencí, dovolte, abych nejprve připomenul, jakou úlohu jsem francouzskému divadlu vytknul. Za času mých předchůdců byly veselohry nemravné, rozpustilé frašky. Pokusil jsem se s slabými svými sílami o to, dáti jí hlubší a ušlechtilejší význam. – Ano Exelencí, umínil jsem si hájiti osvětu proti lži; zbraň k boji tomu našel jsem v poesii. Osmělil jsem se na jevišti představiti sobectví, marnost i podvod ve všech jeho způsobech a byloť mně svědectví dáno, že jsem divadlu alespoň větší vážnosti dobyl.

LIONNE: Co se toho týče, uznal nejen národ, ale i Jeho Majestátnost Ludvík Čtrnáctý vší chvály hodné snahy Moliérovy –

LEFEVRE (stranou): Štěstí, že chvále té Chapelle přítomen není. –

MOLIERE: Dokončiv řadu komických charakterů představujících vášně lakomství, nedůvodnou žárlivost – marnolibost – umínil jsem si vylíčiti jednoho z druhu nejnebezpečnějších podvodníků naší společnosti, a sice ctností se honosícího pokrytce. Daleko budiž ode mne chtíti opravdu ctnostné duše žertem divadelním urážeti a dobré věci na újmu býti, ale nedusí-li jako můra lidskou společnost ona falešná nábožnost, která by ráda všeobjemnou, všemocnou lásku boží co výsadu malé jedné strany k dosažení svých záměrů použila? Těmto nepřátelům společnosti lidské, kteří pronásledují, jak praví, z útrpnosti, – nenávidí, jak praví, z lásky, těm, Exelencí, jsem vypověděl v Tartuffu boj, boj poctivý, a očekávám ode všech, kteří jsou čistého svědomí, že při mé straně státi budou –

LIONNE: Ukažte, jaký jste naznačil si rozměr bitvy?

MOLIERE: V Tartuffu vylíčil jsem zmatek jisté rodiny, která obětí se stala takovéhoto pokrytce. – Otec můj spřízněn byl s jistým mužem, který nejpoctivějším způsobem znamenitého jmění nabyl. Chtěje jmění toho i k své rozkoši použíti, odstěhoval se Duplessis s krásnou a spanilou svojí ženou a dvěmi malými roztomilými dceruškami, (...)

(......)