Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstup šestý

TITÉŽ. MARŠÁLKOVA v pozadí.

ELEONORA (k ďAlbertovi s úsměvem): Jsme dobře ostřeženi, chválabohu, pan jenerální kapitán Louvrů všude dohlíží.

D’ALBERT (s poklonou): Slovíčko uznání od paní maršálky je mi nejsladší odměnou.

ELEONORA: Jeho Milost král nemá věrnějšího služebníka nad pána; právě mu to také královna matka pravila.

D’ALBERT (s poklonou): Kromě pana maršála! –

ELEONORA (stranou): Lichotí mně, myslí snad, že moc má se viklá.

D’ALBERT (šeptem k přátelům): Chcete ji vidět zblednout? – Dejte pozor! – (Nahlas k Eleonoře.) Ví-li pak paní maršálka, že se princové zbrojí? – Že hugenotové jsou již ve zbrani? Dům rakouský nám krom toho působí veliké nesnáze – zvláště v Itálii, milostpaní, – dnes jsem dostal zajímavé noviny z Florencie.

ELEONORA (živě): Ah – z Florencie – (Nedbale.) Ah!

D’ALBERT: Ano z Florencie – drobnůstky osobní –

ELEONORA: Pro vaši osobu?

D’ALBERT (klada váhu na slova svá): Pro mou – a také pro jiné.

ELEONORA (stranou): Měl by znáti moje tajemství?

NANGIS: Co je to?

D’ALBERT (šeptem k pánům s úsměvem): To vám vyložím později.

ELEONORA (stranou): Pro všecko ohraďme se napřed. (Nahlas chladně.) Víte-li pak, milostpane ďAlbert, že od svatby královy s infantkou španělskou všecko tak vypadá, jako by don Juigo Cardenas, poslanec Jeho Milosti krále katolického, vládnul Francii.

D’ALBERT (zkoumaje ji): Kterak, paní?

ELEONORA: Kterak? Můj bože, poněvadž není ni porad ni tajemství státních, o nichž by nebyl zpraven před jinými. Sama noc nemá pro něho tajnosti; pravdať arci, že je zastupitelem mocnáře, v jehož zemích slunce nezachází.

D’ALBERT (stranou): Měla by mít podezření?

ELEONORA: Co o tom soudíte, milostpane, měl by snad někdo vyměňovat naše tajemství za španělské zlato?

D’ALBERT: Ta čarodějnice!

NANGIS: Hle, teď zas ďAlbert bledne!

D’ALBERT (k Eleonoře): Jakkoli je zkaženost našeho věku veliká, netroufal bych se přece na nikoho takové podezření uvrhnout.

ELEONORA (stranou): Trefila jsem ho. Teď mi třeba důkazů. On zachová moje tajemství, abych jeho nevynesla.

D’ALBERT (stranou): Nesmí se odkládat. (Nahlas, nabyv svobody ducha.) Smím-liž si dovolit, milostpaní, politovati netečnost, v nížto trváte při nestydatostech a vzpourách ševče Picarda? Ten ničemník znova předměstí pobouřil.

ELEONORA (chladně): Vím to, křičí: Ať žije Condé!

D’ALBERT: Urážlivým způsobem vypověděli maršála do Lesigny. Ten ubohý si asi zoufá, že nemůže již říkat: moje gubernie Peronnská – neb ten nerozvážený Longue-ville dobyl prý Peronny křiče jako rebelanti v Paříži: Ať žije Condé! –

ELEONORA: Pan z Longueville se nemá co chlubit svou dobývkou, vloudil se do města toho jako zloděj.

D’ALBERT (pokračuje v pohoršenosti): A ti Amienští se ani nehýbají! A chevalier Concini – váš švagr – tomu zavřou bránu zrovna před nosem! – A vévoda z Bouillonu, jehož poslali na Longuevilla, zapomene cestou na své povstání a zanechá poslancům nejlepší důstojníky své, aby tím bezpečněji město své k (...)

(......)