Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
PAVEL. VERUNKA. (Zvolna se stmívá.)
PAVEL (celý bez sebe vrhne se na zem): Tam v tůni! Vít, můj bratr – ach běda – ne, to není možná!
VERUNKA (s mostu, po chvíli, odměřeně): Je vám tak líto vašeho bratra, Pavle?
PAVEL: I vždyť jsem si to myslel, že někde zas nasloucháš, ty všetečná sojko! Co tu chceš ode mne?
VERUNKA (ještě na mostě): Byla jsem blázen ; popadla mne outrpnost a chtěla jsem vám říci, že Vítek se netopí v tůni, – chtěla jsem vám zase pomoci –
PAVEL (rychle): Že není v tůni? A ty tedy víš, kde je?
VERUNKA (zpívá pro sebe): Cvrčku malý, milý, v trávě švitořivý, tralala – nu a co víc?
PAVEL (dupne): Ty tedy víš a nepovíš – (prosebně) i když tě hezky poprosím?
VERUNKA (zkrátka): Ne.
PAVEL: Verunko, cokoliv jen žádáš, vše ti dám: mou berušku, to černé kůzlátko – jen mluv!
VERUNKA (vyrazí v smíchu): Pavle, vy jste hlupák!
PAVEL (hrozivě): Diblíku!
VERUNKA (sestupuje s mostu): Hned vám povím proč. Jste hlupák proto, že se ještě domníváte, že vám jen slovíčko zase uvěřím.
PAVEL: Verunko –
VERUNKA: Myslíte, že mám tak krátkou paměť jako vy? Kdo vás vytáh před rokem z vody tam blízko mlýna, zrovna před kolem, když jste potmě o posvícení z boušínského domu běžel – samým strachem před bludičkou do nejhlubší tůně zabředl?
PAVEL: Tys to byla, Verunko!
VERUNKA: A co by se bylo s vámi stalo, kdybych vám nebyla přišla s dlouhou tyčkou na pomoc?
PAVEL: Byl bych se dostal pod kola a byl bych tam zahynul.
VERUNKA: Tak jest. Ale copak jste mi slíbil, když jsme oba mokří a polomrtví šťastně k břehu vybředli?
PAVEL (prosebně): Ale Verunko!
VERUNKA: „Diblíku,“ pravil jste, „za tu službu žádej co chceš – berouška, slepičku, kůzle aneb cokoliv jiného.“ A co já na to?
PAVEL: Odbylas mne, že nic nepotřebuješ.
VERUNKA: Ale nato jste mne zapřísahal, že ode mne nemůžete takovou službu bez odplaty přijímat, a já zas na to: „Tedy dobrá, Pavle. V okamžení sama nevím co, ale až jednou k vám předstoupím a řeknu:,Pavle, tohleto se mi líbí, to bych ráda, dáš mně to?’“
PAVEL (zaražen): Slíbil jsem, že dám – bude-li to totiž v mé moci.
VERUNKA: Na to jste mi dal ruku a odešel jste, a od těch dob – je tomu celý rok – vyhýbal jste se mi kde jste mohl na půl míle cesty. Nejsem už děťátko, Pavle, a vím, že jen ten je rozšafný člověk, kdo své slovo drží a rád vyplňuje.
PAVEL: Jsem zahanben!
VERUNKA: Aj, to mne právě těší.
PAVEL: A proč?
VERUNKA: Protože o vás nestojím.
PAVEL: A proč?
VERUNKA: Protože sám za nic nestojíte.
PAVEL (uražen): Diblíku!
VERUNKA: Slyšte mne, Pavle, nevážím si vás, ani otce vašeho, ani matky vaší – neboť z vás udělali člověka nevděčného a pověrečného. Bázlivost a nevděk jsou nejhorší vady mužského!
PAVEL: Nemluv dál – co jsem dlužen, zaplatím ti.
VERUNKA: Zaplatíte! – I vida! Cokoliv ale od vás pochází, to rovněž nenávidím. Když vám po celý rok, od té chvíle, co vás nebohá Verunka z vody vytáhla, ani okamžiček nezbyl jediným slůvkem ji poctíti, – tu jste (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky