Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstup čtvrtý

VERUNKA, PŘEDEŠLÍ.

VERUNKA (je nápadně oblečena, majíc na sobě staromódní dlouhý kabátek, červenou sukni s množstvím faldů a se plutým lemováním, střevíce se špalíčkama, strakatou zástěrku a na hlavě kokrhel; všecko na ní visí, jakoby vězela v cizích šatech. Vystoupí s drzostí mezi tanečníky a projdouc jejich řadem nedbá na ousměšky. Minouc Madlenku zastoupí Pavlovi cestu, načeš z všickni podiveni a zaraženi umlknou): Zde mne máte, Pavle Bartákovic. Co jste ode mne včera tak snažně žádal, abych vás totiž brzy o něco poprosila, teď to splňuju. Žádám vás se vší uctivostí o tanec, o první a o poslední, a mezitím nepůjdete do kola se žádnou holkou ani se žádnou ženou, když vám to nedovolím. Tak to chci a tak to bude.

VŠICKNI (udiveni): Co to slyším? Slyšeli jste?

PAVEL (jako bleskem zmámen, celý v ohni): Ale Verunko, já –

MADLENKA (vztekem se třese): Diblíku, Pavel je odvčírka se mnou zamluven!

VERUNKA: Mně ale zamluvil se dříve, už před rokem, a včera se to jen zas obnovilo. Jedná se teď jen o to, komu z nás dvou Pavel Bartákovic v slibu dostojí.

PAVEL (bojuje s vnitřním vztekem): Veruno, já – Nu ovšem, dal jsem ti slovo, máš to právo, žádati co chceš ode mne, jenže jsem se nenadal –

MADLENKA (zlostně mu skočí do řeči): Jakže, tahle osoba má právo žádat od vás, Pavle? – To je jiná! Držte si tedy slovo, věru že vám už v cestě nebudu. (Se zlostným smíchem.) Ovšem, na koho hezký diblík práva má, ať si s ním tancuje. Jiného beztoho neuloví, a pro mě zbydou všickni ostatní – jeden jako druhý, tančit umí každý.

PAVEL (hněvivé, skoro bolně): Nenadal jsem se, panno Magdaleno Říhovic, že vám jeden jako druhý, jen když tančit umí. (S odvrácenou tváří ruku Verunce podávaje.) Tancovat ty také umíš?

VERUNKA (s vítěznou důvěrou): Toť se ví, že umím, a jak! (Hrdě odejde s Pavlem k tanci.)

VÍT (chce za nimi, Pavel mu však zabrání)

VŠICKNI (hledí s podivením za nimi)

ZUZKA (spráskne ruce): Není-liž pak to k zbláznění! S diblíkem jde to pyšné dvojče do kola – a jindy ani nás si nevšímal.

MAŘENKA: Není jinak, ta mu jistě udělala.

MADLENKA (vztek přemáhajíc): A co mi po tom? Ať si skáče, s kým se mu líbí. stepané, (...)

(......)